Vědci ve studii publikované v magazínu Scientific Reports popsali, že se jim podařilo obnovit buňky ze zadní nohy mamuta starého přibližně 28 000 let, kterého před osmi lety objevili v sibiřském permafrostu. Mamutí buněčná jádra se vědcům nyní úspěšně podařilo implantovat do myších buněk.
Z několika desítek exemplářů projevilo pět z nich biologické reakce, které jsou nutné pro začátek buněčného dělení. „Vědci na univerzitě pracují na tomto projektu dvacet let a udělali mnoho práce. Je to obrovský úspěch,“ popisuje profesor Kei Mijamoto, z výzkumného týmu na univerzitě Kindai v Japonsku.
„Můžeme potvrdit, že buňky jsou schopny reagovat poté, co jsme je transplantovali do myších embryí. I po tak dlouhé době projevují biologickou aktivitu,“ vysvětluje pro stanici Deutsche Welle Mijamoto. Ačkoli je to úspěch, žádný ze vzorků nicméně neprodukoval buněčné dělení, které je k oživení mamuta nezbytné.
Dalším cílem devítičlenného týmu vědců je dosáhnout právě buněčného dělení. Současně s tím pokračují práce na těle mamuta přezdívaného Yuka, na kterém se výzkumníci snaží najít méně poškozené buňky. Ty jsou totiž vhodnější pro výzkum a také životaschopnější.
„Stále jsme velmi daleko od vytvoření Jurského parku,“ žertuje Mijamoto. „Technologie k oživení vyhynulého stvoření zatím neexistuje, v budoucnu ji však velmi pravděpodobně budeme mít. Čeká nás ještě hodně práce a musíme pokračovat ve výzkumu,“ dodává Mijamoto, který si není jistý tím, že přivést na svět vyhynulé tvory je správné.
„Kromě etických otázek musíme vzít v úvahu, že těmto zvířatům by nemuselo vyhovovat prostředí, které máme dnes. Existuje nespočet problémů, které bychom museli zvážit před jejich oživením. Právě teď nás více zajímá studium faktorů, které ovlivňují, jak zvířata vyhynou a pomáhají zachránit ta, která jsou v nebezpečí zániku,“ uzavírá Mijamoto.
Ruští vědci objevili v roce 2013 mimořádně zachovalé tělo asi padesátileté samice mamuta: