Nedostala šanci jen proto, že je Iráčanka. Nepomohli jsme jí, neboť je válka a strach.
Cizinecká policie udělala chybu. V pravém slova smyslu politováníhodnou. Iráčanka měla platné vízum, prověřili ji skrz naskrz.
Přesto bdělí ozbrojenci ocenili matku s batoletem jako hrozbu pro bezpečnost země - přece vypukla válka a ona přichází od "nepřítele". Rutinní přístup.
I tak vypadá v praxi gesto státu, který si zakládá na humanitární pomoci v iráckém konfliktu. Napadni jej a ozve se ti: Chráníme bezpečí našich lidí, vše se stalo podle platných zákonů.
Podle zákonů lidskosti jsme se však provinili. Platí i ve válce.
Co se asi odehrálo v hlavách policistů, když vyháněli ženu ze země?
1) Chtěla by tu zůstat.
2) Mohla by být ve službách teroristů.
3) Viděli jsme, že i matka či těhotná žena se může proměnit v sebevražedného atentátníka. A vše by bylo na nás policistech.
Ani jeden důvod neospravedlnil vyhnání "prosebníků" od prahu. Žena byla prověřená, v Praze žijí už léta její příbuzní.
Předejděme i námitce, že v Iráku zabíjejí spojenecká vojska děti i ženy, že matky i synové pomáhají Saddámovi, a proč tedy kvůli jedné nevpuštěné ženě s děckem dělat skandál?!
Odpověď najdeme ve slavné větě z talmudu: Zachráníš-li život jednomu člověku, jako bys zachránil celý svět.
Co je tedy u nás v nepořádku? Proč jsme se zachovali snad z přílišné opatrnosti nelidsky? Proč se nyní snažíme chybu napravit další chybou - ženu přijmeme, ale novou letenku nezaplatíme.
Země i zákony v pořádku jsou. Pouze lidé, kteří je představují, rozhodují necitlivě, jako stroje.
