Pro sociálně slabé rodiny je kolikrát už za normálních okolností problematické, aby jejich děti zvládaly úspěšně plnit všechny studijní povinnosti a vzdělávaly se. Zavření škol a omezení pohybu tomu však dodává ještě další rozměr.
Koronavirus v Česku |
Plnit úkoly zadané online je téměř nemožné, pokud domácnost nedisponuje počítačem nebo tabletem. Ještě horší pak je, když rodina navíc nemá přístup na internet.
Odborníci apelují na to, aby v takovém případě vypomáhaly školy nebo města, která vzdělávací instituce zřizují. Bez jejich pomoci nebo pomoci neziskovek může dítě na dobu nouzového stavu naprosto vypadnout ze vzdělávacího systému.
Offline rodiny
Organizace Člověk v tísni pomáhá sociálně slabým rodinám ve vzdělání dlouhodobě. Po uzavření škol si proto zmapovala, jak na tom aktuálně domácnosti, se kterými spolupracuje, jsou. Z výsledků vychází, že se dělí do tří skupin.
Nejlépe jsou na tom domácnosti, které jsou připojeny k internetu a dokážou jak s organizací, tak se školou nějakým způsobem komunikovat. O něco hůře se mají děti, jejichž rodina sice vlastní digitální přístroj a připojení na internet, ale jen omezeně. To znamená, že je na celou domácnost pouze jeden počítač a přístup na internet je datově omezený.
Vůbec nejhůře z toho však vychází rodiny, které žádnou technologií potřebnou k dálkové výuce nedisponují. Ty se školou neumí komunikovat jinak než telefonicky a úkoly nemohou dostávat zadané online. U všech tří skupin navíc chybí podpora rodičů, kteří by jim dokázali pomoci. Nemají k tomu buď dostatečné vzdělání nebo motivaci. Děti jsou tak na úkoly sami.
„Je to pro ně velký problém. Pokud škola nebo někdo jiný nenabídne žádnou podporu, tak se ten propad, který už tam byl předtím, akorát zvětší,“ vysvětluje vedoucí vzdělávacích služeb Člověka v tísni Zuzana Ramajzlová.
Organizace proto vytvořila seznam podnětů pro školy i rodiče. Například pro kompletně „odpojené“ rodiny může škola vylepit domácí úkoly na svých dveřích, předat je bezkontaktně do schránky nebo komunikovat přes telefon.
Pomoci musí školy
Pomocnou ruku by dětem ze sociálně slabších rodin měly podat především školy, myslí si odborníci na vzdělávání. Pomoci mohou také zřizovatelé škol, tedy třeba města. Nabídly se už také firmy.
„Primárně by měla pomoci škola, protože učitelé jsou teď ti jediní, kteří vědí, jak na tom rodina je,“ říká Ramajzlová.
„Myslím si, že role škol a měst je v současnosti prioritizovat ty skupiny rodin dětí, kteří tu pomoc potřebují nejnutněji. Ze zkušenosti vím, že toho jsou ty školy schopny,“ tvrdí analytik EDUinu a člen nově vzniklé platformy KoroNERV-20 Bohumil Kartous.
„Určitě by bylo dobré, kdyby ministerstvo školství apelovalo a podporovalo projekty organizací a firem, které se snaží nějakým způsobem pomoci. Také by bylo dobré, kdyby ministerstvo komunikovalo přímo se školami a s jejími zřizovateli,“ dodává.
Až tisícovku počítačů chce znevýhodněným rodinám zapůjčit internetový obchod Mironet. „Mironet těmto rodinám zajistí zapůjčení počítače za symbolický poplatek 320 Kč měsíčně do konce školního roku, případně zcela zdarma,“ uvádí společnost na svém webu. Školy využívají také toho, že část mobilních operátorů nabízí kvůli koronaviru neomezená data zdarma.
I chudé děti se mohou vzdělávat digitálně
Stejně tak jako pandemie a nouzový stav rozpohyboval digitalizaci v českém školství, může mít aktuální situace vliv na podporu socio-ekonomicky slabších rodin v přístupu k online vzdělávacím platformám.
„Nyní přichází ten správný okamžik o tom mluvit, poukázat na to a hledat nějaká řešení, jak ty rozdíly a bariéry překonávat. Je to příležitost,“ říká Kartous.
Podle něj by se měl vzdělávací systém obecně zaměřovat především na ty nejpotřebnější. „Socio-ekonomická vazba mezi získaným vzděláním dítěte a vzděláním rodičů je v České republice enormní,“ dodává analytik.
Horší sociální poměry a digitální výuka se nutně nevylučují. Je však zapotřebí delší příprava a podpora. Nouzový stav školy zavřel téměř ze dne na den, což chudším rodinám neposkytlo žádný prostor.
„Je to náhlý skok a ty rodiny nemají peníze. Nemají na to, aby měli počítače a internet. Proto jsou teď na té vedlejší koleji,“ komentuje Ramajzlová. Ty nejchudší rodiny mají navíc v krizi problém obstarávat základní potřeby a jejich děti tak můžou na čas kompletně vypadnout ze školského systému.
„Myslím si, že online výuka má potenciál. Možná se ukáže na tomto konkrétním ne zrovna pozitivním příkladu, že je toto opravdu opomíjená populace žáků a dalo by se jí v budoucnu více pomoci,“ uzavírá Ramajzlová.
Sociálně znevýhodněným dětem by podle ní posun k větší digitalizaci výuky, který může současná situace přinést, mohl být dalším způsobem, jak je podpořit ve vzdělávání.
