Jenže to si dnes vybaví jen málokterý rodič. Zvlášť dostane-li do ruky doklad o "neúspěších" potomka.
Přitom dítě, i to, kterému se nedařilo, čeká na pochvalu. Proto se vyplatí udržet nervy na uzdě a nereagovat prudce. Kdyby se tohoto pravidla rodiče drželi, nemuseli by policisté pravidelně v den, kdy se rozdává vysvědčení, hledat desítky dětí, které se bály jít domů.
Občas to skončí ještě hůř: na den přesně před rokem se kvůli strachu z dvojky z chování oběsil v Šebkovicích na Třebíčsku třináctiletý chlapec.
Pohlavek ano, výprask ne
"Rodiče by měli mít na paměti, že vysvědčení už nikdo nepřepíše. A že děti mohou mít takový strach, že utečou z domova," varuje psycholog Viktor Bosák. Potíž je v tom, že v Česku většina rodičů nechodí pro ránu daleko.
O tom, že fyzické trestání dětí považují Češi víceméně za běžnou záležitost, svědčí i ojedinělý průzkum agentury Universitas, jehož závěry získala exkluzivně MF DNES. Skoro každý druhý Čech míní, že dát dítěti facku nebo jej zbít rukou, je normální. Za násilí by to považovali jen tehdy, kdyby rodiče mlátili potomka příliš často.
Bijí jen bezradní
"Máme velkou míru tolerance k násilí," říká Simona Pikálková z Ústavu pro informace ve vzdělávání, která se výzkumem zabývala. Není divu: více než polovina lidí z devíti set oslovených tvrdí, že sami zažívali pořádné výprasky.
To je podle psychologů důvod, proč dnes coby rodiče opakují stejný model chování a myslí si: bít dítě je v pořádku. Tvrději přitom trestají muži. Zatímco ženy častěji "hlasovaly" pro mírnější formy trestů, jako je třeba naplácat na zadek, muži rovnou sáhnou k facce či pohlavku.
Rodiče si zároveň stanovili svou hranici: 90 procent lidí v průzkumu odpovědělo, že častější bití rákoskou nebo řemenem už považuje za nepřijatelné násilí. "Silou reagují ti rodiče, kterým chybí autorita. Tomu, kdo ji má, stačí zvýšit hlas nebo se zatvářit přísně," říká psycholog Josef Zeman.
Jeho kolega Petr Pöthe k tomu dodává: "Jeden obyčejný pohlavek či facka tolik nevadí. Důležité je dítě netrestat tak, aby cítilo ponížení. Tedy nebít je třeba před mladším sourozencem."
