Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Výstava o českém egu nejen ve fotografii sama měla mít větší ego

  8:26aktualizováno  8:26
Ve fotografii už prakticky nic není, jak bývalo. Ani u zdánlivě tak samozřejmého žánru, jakým je portrét. Čím technicky věrnější jsou metody zobrazování, tím silnější je vytváření zdání. I tak by se dal formulovat výchozí motiv výstavy EGO / portrét x fotografie v Langhans Galerii Praha.

Johana Pošová, Nanečisto, 2009, 110 x 90 cm | foto: © Johana Pošová

Za jakousi ohlášku dramaturgické inovace Langhans Galerie Praha se dá považovat nynější výstava EGO / portrét x fotografie. Programová korekce by – podle slov ředitelky galerie Zuzany Meisnerové-Wismer – měla znamenat návrat ke kořenům Vodičkovy 37, k tomu, co leží ve zdech a v pozemku této lokality, kde byl před 130 lety založen a kde sídlil portrétní Ateliér Langhans. První z ohlašované série expozic, které chtějí představit různé podoby portrétu, je právě EGO / portrét x fotografie. Kurátorsky se jí chopili grafik střední generace Robert V. Novák, který se mimo jiné systematicky podílí na grafickém řešení výstav v Langhans Galerii, a o dvě generace mladší hudební publicista a fotografický teoretik Pavel Turek, redaktor týdeníku Respekt.

Pohled do výstavy EGO / portrét x fotografie, Langhans Galerie Praha

Pohled do výstavy EGO / portrét x fotografie, Langhans Galerie Praha

Páteř a síť

O výstavě

EGO /

portrét x fotografie

Kurátoři Robert V. Novák a Pavel Turek

Langhans Galerie Praha, Vodičkova 37, Praha 1, výstava trvá do 29. srpna 2010, otevřena je denně kromě pondělí do 13 do 19 hodin.

Další informace: www.langhansgalerie.cz.

"Langhans Galerie Praha představuje kurátorskou koláž fotografického portrétu posledních padesáti let s důrazem na nejsoučasnější tendence tuzemské tvorby. Instalace se záměrně přibližuje chaotickému davu, v němž divák hledá jedinečné tváře. Hlásí se o jeho pozornost z nejrůznějších důvodů, někdy kvůli prosté památce, někdy pózují a exhibují, jindy se chtějí odhalit a dát všanc," vymezují kurátoři Novák & Turek téma výstavy. Z citovaných vět vyplývá – a na stěnách galerie tomu tak skutečně je – že v téhle kolekci se nevyskytují portréty vzniklé bez vědomí fotografovaných, například snímané na ulicích teleobjektivy, portréty nějakým způsobem "ukradené".

V Langhansu se tudíž jedná o dav vědomě portrétovaných občanů. Nicméně snímky "bezpříznakových" obyvatel ze známého cyklu Český člověk (autoři Lutterer - Malý – Poláček) svým určením a poselstvím nesedí na žádný z oněch důvodů, kvůli nimž se "hlásí o pozornost" na výstavě představené tváře. Český člověk je specifický případ, poněvadž ti lidé jsou v pojízdném stanu fotografováni jako by "jen" na památku, zvnějšku je to variace na takzvané komunální fotografování, avšak "zevnitř", z pohledu autorů, jde o dlouhodobý projekt, v němž jsou občané "použiti" pro obraz země, obraz její estetiky, kultury, sociální skladby apod.

Patrik Borecký & Jan Bigas, Tomáš Vaněk z projektu Autor portrét, 2009, 80 x 64 cm

Patrik Borecký & Jan Bigas, Tomáš Vaněk z projektu Autor portrét, 2009, 80 x 64 cm

Prostřednictvím Českého člověka si tak můžeme definovat, čí ega se v Langhans Galerii prezentují. Nepochybně fotografovaných lidí, v prvé řadě to platí o pražské dýdžejské partičce The Models (složení: Radeq Brousil, Tobiáš Jirous, Michal Nanoru; viz http://www.myspace.com/themodelsthemodels). Dále pochopitelně fotografů, kteří svá ega nemohou nepromítat do výsledných snímků. A v neposlední řadě se tu předvádějí ega kurátorů, kteří výběrem dávají najevo, jak o tématu přemýšlejí, s kým jsou na současné umělecké scéně ve styku, kdo je jejich favoritem. To lze na základě procházky členitou expozicí – členitou nejen díky prostorové dispozici Langhans galerie, nýbrž i díky instalaci – říci jmenovitě, protože právě tito tvůrci se objevují v onom pomyslném davu opakovaně: Radeq Brousil, Johana Pošová, Dušan Tománek, Jiří Thýn, ročníky 1973-1985. Páteří kolekce je tedy "postfotografická" vizualita posledních dvou dekád, kdy médium fotografie začíná na umělecké platformě sloužit nikoliv jako prostředek zobrazení, které dává smysl, nýbrž smyslu vyjádřeného zobrazením, dá-li se to tedy tak vůbec říct. K pracím tohoto typu kurátoři připojili volně asociované a kontextující "poznámky" (jeden až tři exponáty) z minulých epoch, a to počínaje prekonceptuálním autoportrétem výtvarníka, teoretika i spisovatele Václava Zikmunda (1914-1984) z třicátých let přes dva podivuhodné fotografické autoportrétky grafika Vladimíra Boudníka (1924-1968) až třeba po představitele nové slovenské fotografické vlny osmdesátých let Ruda Prekopa (1959) a Jana Pavlíka (1963-1988) či jejich generačního souputníka a někdejšího spolužáka z FAMU Ivana Pinkavu (1961).

Pohled do výstavy EGO / portrét x fotografie, Langhans Galerie Praha

Pohled do výstavy EGO / portrét x fotografie, Langhans Galerie Praha

Výrazovou paletu nadto rozšiřují ukázky z nefotografických přístupů k tématu: Patrik Borecký videokamerou nasnímal mužskou tvář skrze vodu, která obličej vyhlazuje a zpomaluje k malátnosti, k utlumené vyjevenosti. Do suterénní místnosti galerie připravili Richard Loskot a Karel Prát technicky sofistikovanou instalaci, kdy se na stěnách rozsvěcují různé konstelace portrétů, které tvůrci zkopírovali z profilů uživatelů Facebooku; rozsvěcování proměnných konstelací tak evokuje různé sestavy "přátel", které na Facebooku kontinuálně vznikají a zanikají. Problém téhle instalace je však v její hmotné řídkosti, v nedostatečném počtu "pospojovaných" portrétů: asi tři desítky tváří sejmutých z Facebooku v poměru 1:1 jsou vzhledem k velikosti podzemního sálku málo na to, aby intenzivně tematizovaly ona tekutá společenství typická pro Facebook.

Pohled do výstavy EGO / portrét x fotografie, Langhans Galerie Praha

Pohled do výstavy EGO / portrét x fotografie, Langhans Galerie Praha

JÁ, kam se jen podíváš. ALE…

Nekoncentrovaná energie je však úskalím nejen instalace Richarda Loskota a Karla Práta, nýbrž i celé výstavy. Výrazová směska na první pohled dobře vypadá a opakované shlédnutí jen posiluje přesvědčení, že jde o vizuálně citlivě zorganizovaný chaos. Problematičtější je to však s uchopením tématu; to se kurátorům poněkud drolí pod rukama.
"Fotografie v jistém smyslu zviditelnila proces, kterému sociologové říkají personalizace: tedy mizení všech člověku nadřazených konceptů, aby na konci zbylo jen JÁ, které dychtí projevit se a ukázat. Kvůli tomu dnes nejprůraznější reklamní slogany zní: Buď sám sebou! Projev se! Osvoboď se! Nejjednodušší způsob, jak se projevit je přitom přízračně prostý. Stačí jen ‚jevit se‘ a zachytit to fotografií," píší kurátoři Robert V. Novák a Pavel Turek. "Fotografové dnes musejí hledat jedinečnost v záplavě jedinečných. Nikdy v dějinách totiž subjekty zobrazení nebyly tak dobře poučeny a zkušeny v umění vlastní sebeprezentace a uvědomování si nezadatelného práva na image. (…) Výzvou pro všechny portrétisty se v dnešní době stalo to, že všichni už moc dobře víme, jak máme vypadat."

Dušan Tománek, Bez názvu, 2007, 100 x 70 cm

Dušan Tománek, Bez názvu, 2007, 100 x 70 cm

To je řečeno srozumitelně, postulát je jasný. Jenže obrazová skladba v Langhans Galerii se rozbíhá do mozaikovitosti zeslabující hledání "jedinečnosti v záplavě jedinečných". Skladba exponátů deskriptivně mapuje různé autorské přístupy a tím uniká ono JÁ výstavy. Mělo to být EGO, zůstalo jen u ega. Výstavě nechybí elegance, ale postrádá poznávací razanci. Nepostrádá rozhled, ale chybí jí vhled. Zůstává u náznaků, nedokončila načaté GESTO – to díky němu by vyniklo EGO, ona kurátory hledaná adorace JÁ.

Pohled do výstavy EGO / portrét x fotografie, Langhans Galerie Praha

Pohled do výstavy EGO / portrét x fotografie, Langhans Galerie Praha

Vystavující umělci

Michal Adamovský, Jan Bigas + Štěpán Pech, Patrik Borecký, Vladimír Boudník, Radeq Brousil, Adam Holý, Václav Jirásek, Šymon Kliman, Richard Loskot + Karel Prát, Český člověk (Ivan Lutterer + Jan Malý + Jiří Poláček), Willi Najvar + Zbyněk Baladrán, Jano Pavlík, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Robert Portel, Johana Pošová, Rudo Prekop, Lukáš Prokůpek, Petra Steinerová, Václav Stratil, Adéla Svobodová, Jiří Thýn, Dušan Tománek, Aleksandra Vajd + Hynek Alt, Zein, Václav Zykmund

Pohled do výstavy EGO / portrét x fotografie, Langhans Galerie Praha

Pohled do výstavy EGO / portrét x fotografie, Langhans Galerie Praha

Doprovodné akce k výstavě v červnu

10. června v 19:00 – Život fotografie v hyperprostoru – přednáška Filipa Lába a Pavla Turka. Jak internet změnil vnímání a používání fotografie nejen v závislosti na tvorbě osobních profilů
a galerií. Znamenají Facebook, MySpace, Flickr nebo Twitter nový komplexní přístup k autoportrétu?

12. června ve 22:00 – Komentovaná prohlídka za účasti kurátorů a autorů v rámci Pražské muzejní noci 2010

17. června v 19:00 – Fotografický autoportrét jako způsob hledání identity - Sandra Baborovská. Už od konce 19. století se symbolem moderní konstrukce identity stává pocit "mnohočetnosti". Fotografie prosadila představu o rozštěpení osobnosti - jedinec vidí sám sebe dívaje se na někoho jiného. Problém vztahu s naším vnitřním obrazem determinuje nejen možnosti provedení portrétu nebo autoportrétu, ale i typ identifikace se získaným obrazem. Zrcadlo autoportrétu se tak může stát odrazem nebo metaforou mysli.

24. června v 19:00 – Tvář, zrcadlo a policejní fotografie -Tomáš Winter. V devatenáctém století se v kriminalistické praxi objevuje portrét, který pomocí zrcadla zachycuje ánfas a profil na jednom snímku pomocí jedné expozice, používal se i v Rakousku-Uhersku. Ohlasy tohoto zobrazení nalezlo 20. století v secesním symbolismu, později pak v kubismu. Přednáška sleduje vybrané příklady, které s tímto principem pracují, a interpretuje obsah, který je v nich zašifrován.

Fotografický stan sdružení Český člověk bude umístěn ve dvoře galerie – dle počasí. Sledujte webové stránky galerie.

Autor: Kavárna


ZPRÁVY: Ministr kultury podepsal smlouvu na odkup vepřína v Letech za 450 milkionů



Hlavní zprávy

Nejčtenější

U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Motorest Čtyři kameny u dálnice D10 nedaleko Hlavence u Prahy na snímku z 19....

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...

Muž přesvědčil policistu k demonstrativnímu oběšení, pak ho nechal zemřít

Sebevražda (ilustrační foto)

Policista z olomoucké krajské policie, který zemřel na začátku roku 2015, nespáchal dobrovolnou sebevraždu, ale byl...



Vzdejme se slova Vánoce, vyzval kněz křesťany. Už podle něj nemá smysl

SANTABĚH. Několik stovek běžců v kostýmech Santa Clause bylo možné pozorovat v...

Severoirský katolický kněz Desmond O’Donnell míní, že by nejen katolíci, ale vůbec všichni křesťané měli opustit výrazy...

Nový chodník je šikmý a s boulemi. Ať ho zaplatí starosta, zní z obce

V Hornich Bojanovicich mají křivý chodník

Nakloněná plocha s boulemi, jak obvykle vypadají cesty po zemětřesení nebo po povodni. V Horních Bojanovicích na...

Lékařku záchranky po oživování pacienta přemohly emoce. Rozplakala se

Po oživování pacienta lékařku zaplavila vlna emocí.

Na sociálních sítích se objevila fotografie lékařky, kterou někdo zachytil krátce poté, co v Praze oživovala mladého...



Další z rubriky

ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Edvard Beneš před svou vilou

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval...

ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata...

ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj...



Najdete na iDNES.cz