Petra Buzková má stejný záměr, chce dát co největšímu počtu lidí šanci k tomu, aby byli vzdělaní.
Školné však odmítá. Její argumenty jsou podobné jako argumenty Blairových levicových kritiků. Byť nevelký poplatek za školu, chudí si ho nebudou moci dovolit, mezi vrstvami se rozevře další propast.
A pak, může pár liber uspokojit věčně nenasytné univerzity? Školy jsou na tom totiž stejně jako nemocnice: když jsou peníze, vždycky se najde rozumný důvod, za co je utratit.
Má pravdu pan Blair, nebo paní Buzková? Není pochyb o tom, že britské vysoké školy jsou v lepší kondici než zdejší. Paní ministryně přiznává, že našim chybí okolo deseti miliard korun. Po roce 89 se na ně v rozpočtu většinou nedostalo.
Popravdě řečeno, před rokem 89 to bylo ještě o hodně horší. Dohromady to znamená, že šance Čechů na solidní vzdělání, a tedy i na pracovní kariéru patří k nejnižším mezi civilizovanými zeměmi.
Petra Buzková to chce změnit, a to tak, že většině uchazečů zajistí alespoň tříleté bakalářské studium. To, pokud je kvalitní, stačí jako startovní blok pro dobrou práci v byznysu nebo ve veřejné sféře. Ten plán je dobrý, ale samozřejmě patřičně drahý.
Se školným by bylo mnohem pravděpodobnější, že se stane skutečností. Strach z placených vysokých škol je dnes stejně iracionální, jako byl v devatenáctém století strach z toho, že rychlost vlaků ohrožuje život, či nedávno strach z toho, že vstup do unie ohrozí naši suverenitu a zvedne ceny.
Kdyby byl poplatek zaveden, nikdo by netrpěl na studium si lze půjčit a splácet, až když je dokončíme. Školy by naopak byly samostatnější a bohatší. Tony Blair se pokusil o tom své kolegy a voliče přesvědčit. Naši sociální demokraté to vzdali předem.
