Nebýt soukromník Havel bohatý a v penzijním věku, odešel by z Hradu do paneláku a dal si inzerát: "Hledám práci. Zn. Bývalý prezident." Jsme my to zvláštní země. Jako bychom mu chtěli vzkázat: Užil sis dost, plat jsi měl velký, cestoval sis po světě, práce také moc nebylo, tak už nezacláněj.
Je v tom kus trapnosti a plebejské malichernosti. Anebo jen zapomnětlivosti upracovaných vlád a poslanců? Naše veřejnost je na výsady politiků citlivá. I tak argumentují ti, kdo zabezpečení vysloužilých hlav českého státu odmítají.
Prezident však zdaleka není běžný politik ani státní úředník. Jako první z rovných se těší zvláštním výsadám. Jako jediný člověk v zemi je doživotně beztrestný (krom velezrady), z příjmů neplatí daně, uděluje milosti. Pročpak mu asi poskytujeme tu mocnářskou privilej? Z pouhé nostalgie k někdejším tradicím těžko.
Prezidentství v sobě nese silnou symboliku. Ne nadarmo visí portréty hlavy státu v každičké škole a úřadu, z poštovních známek se na nás dívají. Smotáme "symbol" po vypršení mandátu do roličky a uložíme do šanonu jako veteš? Král je mrtev, ať žije král? To snad ne.
Podívejme se na věc i prakticky. Prezidenti obvykle i po odchodu ze svých "hradů" zůstávají veřejnými osobami. Svou zemi reprezentují dál. Nejen američtí exprezidenti křižují zeměkouli a rozdávají vůkol svá moudra. Ti čeští zřejmě v budoucnu nepůjdou tak na dračku, ale nějakou tu veřejnou práci určitě zastanou.
Kancelář či ochranku jim můžeme zaplatit, aniž bychom zchudli. Na vizitce budou mít pod svým jménem vždy pomyslně a možná i fakticky napsáno "bývalý prezident České republiky".
Polský Walesa se po odchodu z funkce provokativně vrátil do loděnic coby elektrikář, čímž upozornil na neexistující zabezpečení exprezidentů. Bude muset Václav Havel nastoupit do pivovaru a koulet tam sudy, jen aby politikům došlo, že si i exprezidenti českého státu zaslouží víc než jen vzpomínky a odstavec v encyklopedii?
