Manévry skončily, stisk pominul, nastaly nešťastné všední dny. U Černošic našli na kolejích bombu. Policie všedního dne se pustila do vyšetřování.
Pro veřejnost to znamená nekonečné fronty automobilů, žádné informace ani hodiny po nálezu, žádná regulace dopravy a organizování objížděk. Policie vyšetřuje, jako by na planetě žila sama.
Fronty aut jsou jí lhostejné, komplikací způsobených občanům si nevšímá - vždyť vyšetřuje.
Některé řidičky vyslaly své manžely hlídat trať - je bezpečná? - a pak kličkovaly mezi závorami - asi zbytečně spuštěnými - i před zraky netečných policistů. Zákonů dbalí řidiči a řidičky - před zraky policie - čekali dál celé hodiny. To je nácvik váhy zákony.
Pokud Grossovy manévry nějakou oblibu policii přinesly, u Černošic ji vítr zas odvál. Policie neví, že pracuje mezi občany, že jim slouží, že je jimi placena a že občan - je její vrchní pán.
Všimněte si každé autonehody - silnice zablokovaná na desítky kilometrů a hodin, u havárie poklid, blikání policejních světel, zdlouhavé "úřadování" bez ohledu na tisíce stojících řidičů.
Důvod? Vyšetřujeme! Páni jsme my - vy bouráte, tak čekejte! Policie možná ani neví, o čem píšu. Nikdo jí asi ještě neřekl, co to je veřejnost a jak jí má sloužit. Jak s ní má, řečeno módně, komunikovat.
Za slova "dýchni, zaplať, zastav" se dostává jen s obtížemi. Ani pět hodin po nálezu bomby policie nevyznačí objížďku. Ani neví, že to má udělat. Házíte bomby, čekejte! Místo denní tvrdé práce nabízí Gross kampaně. Hurá na auťáky! Hrr do nevěstinců! A aroganci.
Zadrátovat, zakázat! Stůj! Zde pracuje policie! Ale policejní služba je něco jiného. Jejím nejbližším není ministr Gross, ale občanská veřejnost. Její blaho má mít na starosti. Bomba, havárie, požár? Co uděláme pro svou veřejnost? Jak jí posloužíme?
To je otázka, kterou si policie neklade. Asi ji na to nikdo neškolí. Gross ji školí takto: koho přepadneme příště? Policie služba veřejnosti, na to si ještě počkáme.
