„Nastoupil jsem do rozjetého vlaku,“ uvedl ve středu bývalý vyšetřovatel k tomu, v jakém stavu převzal případ. K soudu dorazil v doprovodu manželky. Soudkyně Hana Hrnčířová si na jeho výslech nechala celý první jednací den. Kotrč vylíčil, jaký nepořádek prý na Útvaru odhalování organizovaného zločinu panoval.
V materiálech, které měl k dispozici, nebylo podle něj uvedeno, že je žena utajený svědek. „A ani mi to nebylo sděleno,“ řekl obžalovaný muž, který působil jako vrchní komisař. „Ke mně se dostávaly jen věci, který už byly odtajněné, a já jsem nepředpokládal, že tam budou takhle chybně založené jiné věci,“ sdělil.
Soudkyně mu ale přečetla usnesení o zahájení trestního stíhání, kde je uvedeno, že žena, která vypovídala pod falešným jménem Markéta Syrová, a jeden další člověk, jsou utajení svědci. „Bylo uvedeno jméno Syrová, ale skutečné rodné číslo a adresa bydliště,“ oponoval jí Kotrč.
Hrnčířová se snažila zjistit, za jak dlouho po převzetí vyšetřování si Kotrč uvědomil, že v kauze vystupují dva utajení svědci. Kotrč přiznal, že ještě po půl roce to nevěděl. Soudkyně ho upozornila, že během té doby chodily další a další podání advokátů, kteří si na utajené svědky stěžovali. „Když řešíte spis, který má 60 šanonů, tak na to čas není,“ uvedl k tomu Kotrč.
Vyšetřovatel neznal všechny materiály, některé byly zamčené
„Spis byl opravdu v hrozném stavu, o tom jsem učinil úřední záznam,“ uvedl také. Část materiálů prý navíc byla v kanceláři na Senovážném náměstí, od které neměl klíče, a rok nevěděl, co všechno tam je. Opakovaně údajně namítal, že nemá podklady k tomu, aby mohl zahájit trestní stíhání.
Na rychlejší práci vyšetřovatelů podle něj naléhala státní zástupkyně Lenka Bradáčová. „Dala nám takzvaně šanci, abychom napsali příběh k celé kauze ŘSD,“ uvedl Kotrč. Současná šéfka Vrchního státního zastupitelství v Praze Kotrčova slova už dříve odmítla (více čtěte zde).
Podle Kotrče například někdejší šéf vnitřního odboru ŘSD Michal Hala mezi obviněnými původně nebyl. „Ten se tam dostal až na základě toho diktátu,“ řekl dále. Součástí spisu byly původně i indicie o dětské pornografii, které Kotrč chtěl vyloučit a nechat k řešení někomu jinému (více o případu čtěte zde). „Řekli mi, že to nemohu, že to je jediné, co na Halu máme,“ uvedl u soudu.
Právě Halově advokátovi umožnil zjistit identitu svědkyně. V dubnu 2013 uložil do spisu, který je přístupný obhajobě, úřední záznam, na kterém je pravé jméno svědkyně uvedeno. Obhájci Haly a podnikatele Jiřího Neužila se tak dozvěděli, kdo svědčí proti jejich klientům. Podle obžaloby jim to dalo neférovou výhodu pro obhajobu, a to ještě předtím, než začali jejich klienti vypovídat.
Na žalobu v případě ŘSD je ještě brzy, rozhodl nejvyšší žalobce
Kauzu údajného tunelování ŘSD řešil Kotrč v letech 2012 a 2013. Šéf státní firmy Alfréd Brunclík a někteří manažeři byli obviněni, že vyváděli ze státní firmy peníze, když levně pronajímali dálniční odpočívadla jiné společnosti. Ta na nich stavěla benzinky a dále je za mnohem vyšší sumu pronajímala, čímž stát podle obžaloby přišel o více než čtvrt miliardy korun.
Proti obviněným svědčila zmíněná Syrová. Důvodem utajení její identity byly podle státního zástupce Pavla Prygla obavy o její zdraví nebo jiná újma, která by jí mohla vzniknout, kdyby obvinění věděli, kdo proti nim svědčí.
Celá kauze později skončila na mrtvém bodě, Nejvyšší státní zastupitelství zrušilo před dvěma trestní stíhání s tím, že bylo zahájeno předčasně a věc je třeba nejprve prověřit (více čtěte zde).
Kotrč již u policie nepracuje, působí jako kněz. S ministerstvem vnitra se soudí o to, aby údajný psychický nátlak, který během vyšetřování pociťoval, vyhodnotilo jako služební úraz s následky pro psychiku. Jeho žalobu však Městský soud v Praze zamítl.
Doplňující informace kpt. Mgr. Rostislava Kotrče (doplněno 3. listopadu 2018):
Moje trestní řízení včetně soudního řízení trvalo od r. 2013 do 2018. V rámci tohoto řízení bylo prokázáno, že jsem žádnou utajovanou informaci nevyzradil a nedopustil jsem se žádného trestného činu. Státní zástupce se opakovaně odvolával, přesto rozsudek o mé nevině potvrdil 3 x Městský soud v Praze, 2 x Vrchní soud v Praze a 1 x Nejvyšší soud v Brně. Po snaze státního zástupce, který se neustále odvolával a snažil rozsudek změnit, byla věc předána k posouzení Národnímu bezpečnostnímu úřadu. Z rozhodnutí NBU však řízení v této věci bylo zastaveno. Celé mé trestné jednání mělo být učiněno tím, že jsem s kolegou sepsal úřední záznam o zjištěných pochybeních policistů, kteří trestní stíhání zahajovali a pracovali na něm od počátku a vyzradili identitu utajované svědkyně. Tento úřední záznam jsem po sepsání založil v souladu s trestním řádem do spisového materiálu.
V průběhu důkazního řízení před soudem bylo jasně zjištěno a zdokumentováno, že v kauze ŘSD jsem neměl přístup k utajovaným informacím a identita utajované svědkyně byla naopak vyzrazena bývalými policisty. Na základě rozsudků a důkazů také Policie ČR přehodnotila mé propuštění ze služebního poměru a byl jsem již před několika měsíci přijat zpět do služebního poměru ve stejné hodnosti a na stejné pracoviště.
