Výrobou mýdla z lidských ostatků se gdaňský ústav podle závěrů vyšetřování IPN zabýval pouze experimentálně a nikdy neměl přistoupit k jeho masové produkci. Jak ale právě informoval hlavní vyšetřovatel Witold Kulesza, případ dosud není zcela uzavřen. IPN podle něj stále čeká na doplňující informace od německé komise stíhání zločinů NSDAP v Ludwigsburgu, které se týkají šéfa gdaňského ústavu Rudolfa Spannera.
O konečné vyšetření případu před nedávnem požádala německá menšina v Gdaňsku. První zprávy o těchto praktikách zpracovala v podrobné zprávě polsko-sovětská komise již v roce 1946, podle níž anatomický ústav v lednu 1944 vyrobil z lidských ostatků 40 kilogramů mýdla a další produkci připravoval. Mnozí lidé, kteří přežili koncentrační tábory, také mluvili o tom, že nacisté vyráběli mýdlo z tělního tuku obětí.
Někteří polští historikové ale výsledky poválečného vyšetřování zpochybnili s odůvodněním, že jde o výplod sovětské propagandy.
Nové vyšetřování IPN se ale dobralo shodných výsledků. Při zkoumání starého zločinu se přitom institut opíral nejen o dobové dokumenty, ale rovněž o svědecké výpovědi dosud žijících pamětníků tehdejších událostí.
Vyšetřovatel IPN zdůraznil, že dosud chybějí poznatky o tom, zda nacistické Německo uplatnilo výsledky experimentů gdaňského ústavu v masovém měřítku. "Jedna z verzí předpokládá, že mýdlo z lidských ostatků mělo být hromadně produkované v koncentračním táboře Stutthof poblíž Gdaňsku," řekl Kulesza s tím, že těla přivážená k experimentům do anatomického ústavu pocházela právě z tohoto tábora.
Mýdlo z lidských ostatků mělo podle výpovědí pamětníků sloužit k vnitřní potřebě ústavu; například k mytí pitevních stolů. Vyšetřovací komise pak těsně po válce na místě zabezpečila nádoby používané při výrobě tohoto mýdla a rovněž lidské ostatky. Samotný produkt experimentů se dochoval pouze na poválečných fotografiích.
