Bylo mu sotva devatenáct let, když Hoang Dang Vinh spatřil francouzské vojáky s potrhanými cáry bílé látky nad hlavou u proslulého pevnosti Dien Bien Phu nedaleko hranice s Laosem. Psal se 7. květen 1954 a Francouzi se vzdávali po vysilujícím, 56denním boji v údolí ukrytém mezi několika horskými vrcholy.
V údolí, jehož jméno od toho dne symbolizuje porážku koloniální velmoci po osmileté krvavé válce v Indočíně a návrat Vietnamců ke svobodě po 200 letech pod vlivem vzdálené Paříže.
"Po obloze se táhly dlouhé černé sloupy kouře z hořících vozidel. Půda mizela pod těly mrtvých vojáků a zničeného vojenského zařízení," vzpomínal pro agenturu AFP nyní 79letý plukovník Vinh, jeden z posledních veteránů tehdejší bitvy.
Ta začala v listopadu 1953, kdy francouzští paragáni obsadili Dien Bien Phu v Horním Tonkinu a okolní vrcholy překřtili jmény svých přítelkyň a manželek.
Vietnamské operaci velel bývalý učitel Vo Nguyen Giap se špatně vystrojenou rolnickou armádou. Nedal na rady čínských vojenských poradců doporučujících rychlý útok a rozhodl se pro obléhání. "Prostě jsme Francouze zardousili," napsal později muž přezdívaný "Rudý Napoleon" ve svých pamětech.
Jeho muži během půl roku dobyli vrcholy Gabriele, Eliane, Huguette, Beatrice a Isabelle, rozmístili na nich své dělostřelectvo a začali tábor francouzských vojáků ostřelovat.
Tehdy se Vinhovi a dalším bojovníkům podařilo po jednom z mnoha granátových útoků proklouznout k Francouzům. Vpadli do bunkru, v němž se ukrýval Christian-Marie de la Croix de Castries, jeden ze tří francouzských generálů.
Co se pak přesně stalo, není zcela jasné a mrtvý de Castries už svou verzi říct nemůže. Vinh tvrdí, že to byl právě on, kdo tehdy jednapadesátiletého generála zadržel."Volali jsme na ty lidi uvnitř, aby se vzdali, ale nikdo nevyšel ven. O několik minut později však začali Francouzi lézt ven a mávali bílou látkou z padáku," popsal Vinh šedesát let staré vzpomínky, které potvrzují někteří historikové.
V bunkru našel vysoce postaveného generála
Vinh vlezl s ostatními do bunkru, kde našli několik francouzských důstojníků. Všichni podle něj vstali a dali ruce nad hlavu. Až na jednoho: de Castriese. Ten zůstal stát bez hnutí.
USA: Chcete dvě atomovky?Vysílení Francouzi před rozhodující bitvou údajně žádali o pomoc USA, popsala v předvečer 60. výročí britská stanice BBC. A tehdejší šéf americké diplomacie John Foster Dulles prý svému francouzskému protějšku Gerogesovi Bidaultovi učinil až neuvěřitelnou nabídku: "Chtěli byste dvě atomové bomby?" ptal se Dulles podle pozdějšího ministra zahraničí Francie Maurice Schumanna. USA nikdy nic takového nepotvrdily, ale podle některých historiků zjišťovaly, jaký by na takový krok měla Francie názor. Zdroj: BBC |
"Byl jsem připravený ho zastřelit," vypráví Vinh ve svém domě nedaleko Hanoje, jehož zdi zdobí desítky fotek a medailí z následné takřka čtyřicetileté vojenské kariéry. Místo toho ale vykřikl jediná slova, která uměl francouzsky: Ruce vzhůru.
De Castries ustoupil o krok dozadu a řekl něco, co Vinhův spolubojovník přeložil jako: "Nestřílej, vzdávám se". Generál však vyřčení těchto slov popřel, když se v září 1954, čtyři měsíce po osudné bitvě, dostal ze zajetí. A až do smrti nepřipustil, že by se vzdal.
Vinh byl za zatčení "velké ryby" oceněn, a to dokonce tak, že se několik dnů po záboru údolí setkal s vůdcem Viet Minhu Ho Či Minem, budoucím prezidentem Vietnamu a zakladatelem tamní komunistické strany.
Bitva u Dien Bien Phu znamenale triumf pro Vietnamce a také jednu z ran pro Západ v době studené války. Francii tehdy - hlavně finančně - podporoval Washington, Vietnam zase hledal pomoc u komunistické Číny a v tehdejším SSSR.
Osmiletá indočínská válka, kterou později "zastínila" válka ve Vietnamu, si vyžádala desetitisíce mrtvých.
