Až na ulici jsou hrabací koše s umně poházeným zbožím různého druhu. Z okrajů trčí cedulky s cenami a nápisy, které hlásají, že za víc zboží zaplatíte méně. I ten jeden kousek se ale vyplatí, tvrdí obchodníci a vy máte pocit, že pokud si něco neodnesete, přišli jste o jedinečnou příležitost.
Lítost nad krachujícím obchodníkem ale není na místě. Právě jste se stali účastníky hry, kterou připravili profesionální likvidátoři. Jejich cílem je nalákat co nejvíce lidí, včetně těch, kteří obvykle podobné obchody bez povšimnutí míjejí.
Každý chce udělat dobrý obchod...
"Za prvé každý chce udělat dobrý obchod a za druhé každý chce využít situace. A říká si přitom 'no, je to špatné, že obchod krachuje, ale zavírá se tak jako tak a já z toho něco mohu mít, jdu se tam podívat'," vysvětluje výprodejovou zásadu číslo jedna Mark Stein z massachusettské likvidační společnosti Ozer Group. Ta likvidovala část prodejen sítě Woolworth's, Hechinger, Caldor a Crown Books.
Likvidátoři se přitom těší pověsti asi jako kati ve středověku. Jejich prvním úkolem je ohodnotit aktiva potápějícího se obchodu a získat je ve veřejné soutěži. Pak už jen mění taktiku rozprodeje.
"Snížení cen je dáno mnoha proměnnými. Předchozími cenami, poptávkou po zboží sezónností a konkurenční schopností. Cenu nakonec diktuje zákazník, protože zboží musíme prodat všechno," upozorňuje Stein.
Ne vždy ale vyhlíží situace takto tržně. V branži působí jen několik velkých likvidačních firem, které se domluví a při vyhazování ceny se zastaví na stejné výši. Stein tvrdí, že jde o "partnerství" z nutnosti, aby se rozprostřelo podnikatelské riziko a využily či sdílely lidské zdroje.
Ceny jsou často stále stejné
Největší pochyby však vzbuzuje, zda na tom vydělá zákazník. Likvidátoři se totiž snaží prodat za co nejmenší rozdíl. Ceny se proto mnohdy neliší od těch původních. Dalším trikem ke zvýšení prodeje je "zahuštění", což znamená, že se do obchodu naveze zboží z jiných likvidovaných obchodů.
