Dvaačtyřicetiletou Libuši Růžičkovou tehdy smetl vlak přímo před očima její dvanáctileté dcery. Matka s dcerou vystoupily v Brandýse z osobního vlaku, který
přijel od Chocně. Ze vzdálenější koleje přecházely k nádražní budově po pražcovém přechodu přes bližší kolej. Povrch přechodu byl namrzlý a dívka na něm uklouzla.
Její matka položila tašky, které doposud nesla, pomohla dceři vstát a vyvedla ji mimo koleje. Když se ale vrátila do kolejiště pro zavazadla, porazil ji rychlík ze směru od Ústí nad Orlicí.
Soud: Byl to trestný čin ublížení na zdraví
"Obžalovaný je vinen tím, že jako výpravčí vnější služby nevěnoval dostatečnou pozornost cestujícím opouštějícím kolejiště po odjezdu osobního vlaku, přestože věděl, že se od České Třebové do stanice blíží rychlík. Dále neupozornil prostřednictvím staničního rozhlasu na jeho očekávaný příjezd a nezajistil
posyp namrzlých pražcových přechodů," konstatoval samosoudce Jiří Procházka.
Soud označil činnost obžalovaného za nedbalost a trestný čin ublížení na zdraví, odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s odkladem na zkušební dobu dvou let.
Výpravčí svou vinu odmítá. "Je to Absurdistán. Černá je bílá a bílá je černá. Svou práci jsem dělal poctivě. Jak může někdo tvrdit, že jsem na nástupišti nebyl a nedíval jsem se, když jsem tam byl a díval se. Je mi z toho zle," reagoval obžalovaný 56letý Josef Šilhavý bezprostředně po vynesení rozsudku.
Podle soudce výpravčí buď situaci na peroně vůbec nesledoval, nebo, pokud dobře neviděl, měl jít blíž k nástupišti. "Bylo povinností, a to primárně výpravčího vnitřní služby, aby zabránil vjezdu vlaku do železniční stanice. Pokud by obžalovaný prostor sledoval, posypal přechod, upozornil cestující na brzký příjezd rychlíku, tak by žena usmrcena nebyla," uvedl Jiří Procházka.
Soud přihlédl k větší zodpovědnosti druhého výpravčího Pavla Střílka, který byl v té chvíli nadřízeným obžalovaného, a dále k absenci přesných instrukcí Českých drah.
"Soud spatřuje výrazné zanedbání na straně Českých drah, které nedostatečným způsobem upravují zodpovědnost a činnost výpravčích ve stanici," dodal Jiří Procházka. Podle zástupců poškozené rodiny byl hlavní příčinou neštěstí neposypaný přechod.
"Rodina byla fatáleně poškozena, především dítě, pro kterou to byla smrt v přímém přenosu. Byla to shoda nešťastných příčin. Roli hrála špatná viditelnost, překážky v dohlednosti, technicky zastaralé řešení nástupiště, ale i rutina, provozní slepota člověka, který svou práci vykonává už dlouhou dobu. Ale
myslím si, že neposypaný přechod byl prvotní příčinou smrti," řekl zmocněnec poškozených Filip Horák.
Verdikt soudu není pravomocný, obhájce se odvolal.
"Rozhodnutí soudu je jednoznačně předčasné. Věcná zjištění neodopovídají závěrům učiněným soudem," uvedl advokát obžalovaného Karel Baborák.
Na obranu obžalovaného uvedl řadu argumentů: zpochybnil propočet času od povolení vjezdu rychlíku do jeho střetu s usmrcenou ženou, dokládal viditelnost na stanici videozáznamem, zpochybňoval hodnověrnost svědkyně, připomněl možný vliv léků, které poškozená brala.
"Sama postižená navodila situaci, že byl její život ukončen," řekl Karel Baborák.
Soudní líčení se uskutečnilo za velkého zájmu několika desítek přítomných železničářů. "Brandýský výpravčí je jen obětní beránek, který pyká za ty, kteří
dopravní cestu provozují. Proč z této události nevzešlo už dávno nějaké opatření?" reagoval jeden z nich.
"Od začátku procesu se mi zdá, že soud vychází z domněnek, a ne z věcí, které se skutečně staly. To platí o zprávách státní i drážní inspekce. Jednou se mluví o tom, že v kolejišti upadla matka, podruhé, že dítě, přitom strojvedoucí rychlíku jasně hovoří ve své výpovědi, že stála," podotkl Stanislav Štech z České Třebové, který přes dvacet let učil drážní předpisy a 46 let pracoval u dráhy.
