Vymyslel teroristický útok, který zabil 2 973 lidí. Žil stylem, který by se hodil spíš pro hlavního padoucha v nové bondovce, cítil se stejně dobře ve vládních palácích i v teroristické skrýši. Rafinovaností i schopností nenávidět by překonal mnohé protivníky agenta 007.
Jak vypadá? Jak působí jeden z největších nepřátel všeho, co představuje naše kultura?
To mě zajímalo od chvíle, kdy jsem prvně narazil na zkratku KSM. Chálid Šajch Muhammad (v angličtině Khalid Sheikh Mohammed) hrdě prohlašuje, že 11. září vymyslel od A do Z.
Dojem z vraha? Milý strýček
Je to malá místnost se třemi řadami sedadel. Usedám na místo v první řadě přímo před dvojitým sklem. A další pohled dává po sedmi letech odpověď na mé otázky.
Svět ho zná z pouhých čtyř fotografií. Dvě pocházejí z období, kdy žil dobrodružným životem. Možná je lepší říct dvojím životem. Pracoval jako úředník na kuvajtském ministerstvu elektřiny a vody. Časté cesty do zahraničí využíval i k budování druhé kariéry – elitního teroristy. Na těch snímcích je třicátník s kulaťoučkým obličejem, jednou s arabským šátkem a s masivními brýlemi, podruhé v obleku a kravatě, s přistřiženým plnovousem.
Další dvě fotografie ukazují jiného muže: neoholeného padesátníka s knírkem a rozcuchanými vlasy, v tričku, ze kterého trčí mohutné ochlupení. Ospale zírá do objektivu, viditelně v šoku z toho, co se kolem něj odehrává. Ty fotky pořídily pákistánské speciální jednotky krátce po zátahu, při němž 1. března 2003 zatkly v Rávalpindí jednoho z nejhledanějších mužů světa.
Od té doby ho spatřilo jen pár lidí. Zbytek byl odkázán na dvě kresby, které při začátku projednávání případu pořídila soudní kreslířka. Pak je musela dodatečně upravovat. Ta historka patří na Guantánamu k osvědčeným. Když kresbu ukázali Muhammadovi, protestoval, že jeho nos je zachycený příliš nelichotivě.
Teď ho konečně vidím i já. Malého muže, s prošedivělým plnovousem až na prsa, olivovou pletí (přesně, jak se psalo v zatykači FBI), v bílém tradičním arabském oděvu, s turbanem na hlavě. Na něm má frajersky nasazené obrovské dioptrické brýle podobné těm z fotografií z mládí. Sedí v první řadě, naproti prázdnému stolu vojenského soudce. Před sebou má fascikl dokumentů a notebook. Často se otáčí na spoluobviněné, kteří sedí v řadách za ním, žertuje s nimi. Směje se, živě gestikuluje. Žádné ztělesněné zlo, ale milý strýček, podobný desítkám jiných, kteří mě v zemích arabského světa zvali na přeslazený čaj.
Čtěte v MF DNES
Celou reportáž Michala Kubala z americké věznice Guantánamo na Kubě čtěte v sobotní MF DNES.
