Vše začalo na jaře roku 2002. Majitele stavební firmy Pavla Mareše muži podle obžaloby vylákali do Wenzigovy ulice poblíž plzeňského hlavního vlakového nádraží. Pro podnikatele prý měli zajímavou zakázku.
"Obžalovaný společně se třemi neznámými muži ale podnikatele napadli, spoutali a naložili do přistavené dodávky. Podnikatele pak odvezli do hotelu u Třemošné," konstatoval soudce Vladimír Žák.
"Nejdřív ho připoutali k zábradlí ve vodárně, lepenkou mu přelepili ústa. Asi po dvou hodinách ho odvedli do podkrovní místnosti, kde ho připoutali k topení," upřesnil Žák.
Podnikatel před soudem popisoval, jak mu věznitel nařídil, aby zatelefonoval lidem ze stavební firmy a přikázal jim odjet s auty na určené místo. "Druhý den kolem osmé hodiny ráno se mi podařilo vyprostit z pout. Vylomil jsem střešní okno a vyběhl jsem na střechu hotelu," uvedl před soudem podnikatel Mareš.
"Ještě jsem stačil poslat textovou zprávu z mobilu manželce a dvěma lidem, kde mě drží. Obžalovaný s pistolí v ruce mě pak donutil vlézt zpátky do místnosti," dodal. Soudci jeho verzi uvěřili.
Šilhanův advokát se snažil před rozhodnutím poukázat na nejasnosti, které v případu stále jsou. Odmítl, že by souzený muž měl u sebe zbraň. Zpochybnil i verzi obžaloby o způsobu odvezení podnikatele. Podle verze obhajoby na místě schůzky údajně nikdo další kromě souzeného muže nebyl, podnikatel prý šel k němu do auta sám. S námitkami ale neuspěl.
Soudce připustil, že do určité míry je jednání souzeného muže pochopitelné. "Poškozený podnikatel byl dlužníkem a nechoval se vůči leasingové společnosti, jak podle smlouvy měl. Společnost si objednala vymáhání pohledávky. Pochybuji ale o tom, že obžalovaný dostal pokyny, aby jednal tak, jak jednal. Pokud by to ale tak bylo, mohly by být naplněny známky spolupachatelství," řekl soudce Vladimír Žák.
Žalobce i obžalovaný si ponechali lhůtu pro případné odvolání. "Pravomocné rozhodnutí soudu budu respektovat," byla jediná reakce Šilhana na rozsudek.
