Setkaval jsem se s panem Louckym kdyz pusobil jako inspektor letectvi kolem aeroklubu v sedesatych letech. Byl to pro nej druhy trest: po nejakych dvaceti letech manualni prace letectvi bylo nekde uplne jinde nez v dobach kdy letal na Spitfirech. Byl to rozumny a slusny pan, jako vsichni "zapadaci" s kterymi jsem mel cest se setkat!

takova ostuda jak s nimi komousove zachazeli

K tomu bych měl tuto vzpomínku

Kdysi jsem se potkal s se zajímavým člověkem. Živil se jako pojištovací agent a jmenoval se Jan Erba, bojoval u Dunkirku a byl tam raněn. Narodil se v Německu, ale jako syn českých rodičů a od nich se také naučil česky a považoval se za čecha. Ovšem pro němce byl němec a tak byl odveden do německé armády. Ve Francii se mu podařilo zběhnout , byl při tom raněn do nohy, ale říkal mi, " To v tom okamřilku ani necítíš, jen utíkáš co můžeš". Podařilo se mu dostat do neokupované části Francie. I neokupovaná část nebyla bezpečná vláda ve Vichy kolaborovala s němci. Nakonec ale přesvědčil francouské policisty, francousky naštěstí uměl, že je čech a spojenec a že by mu tedy měli pomoci. Uznali to a pomohli mu najít cestu k španělským hranicím.

Ve Španělsku sice vládnul fašista Franko, ale nevydal ho nacistům a jak Jan zjisti, ani neuzavřel československý konsulát i když tam oficiálně jako neexistoval.. Na českém konsulátě mu pomohli a složitou cestou se dostal do Palestiny, kde vstoupil do formující se československé jednotky. Nakonec, ale skončil v Anglii a po invasi se československá brigáda přesunula do Francie, a k oblehání Dunkirku. Pro svoji perfektní němčinu, byl využíván jako tlumočník, dokonce mi vyprávěl, že s ním nějaký německý admirál nechtěl mluvit, protože nebyl důstojník. Také jak se mu podařilo vyzvědět od zajatců, kde němci pečou chleba a dělostřelci jim rozbili pekárnu a sklad mouky a němci pak hladověli. Zkrátka spoustu zajímavých historek. Protože byl raněn dostal se do osvobozené republiky o půl roku později, ale nakonec přeci byl ve vlasti, za kterou již prolil krev, ale v živote ji neviděl.

V ve vlasti se mu zalíbilo, usadil se v Černošicích u Prahy v krásném údolí Berounky. Jenže prišel rok 1948 a únor a s těch co bojovali za vlast se stali nepřátelé. Některé jeho kamarády začli zavírat. Když dostal varování, že nastal i jeho čas, tak se znovu odhodlal k útěku. Podařilo se mu přejít hranice do Německa, jenže v té době u

Podařilo se mu přejít hranice do Německa, jenže v té době uprchlíky nikdo nevítal a skončil v uprchlickém lágru. A tak nakonec byl znovu dobrý ničema Franko. Jan odešel do Španělska, kde dostal práci a povolení k pobytu.

Dokonce se tam,oženil, ale přesto chtěl dále za moře. Odstěhoval se do Kanady, kde se jeho anglicky nemluvíci manželce nelíbilo. Proto se pořestěhovali do Kalifornie, kde se mohla domluvit a on se dal na pojištování, což vzledem k jeho jazykovým znalostem mu umožnovalo rozsáhĺou klientelu, hlavně mezi španělsky mluvícími.

Tam jsem se s ním setkal, když jako nově příchozí, jsem hledal někoho, kdo by mi pojistil auto a mluví česky.

A tak mi řikal, že ze všech koutů světa, které poznal, je nejkrásněji v Černošicích.

No pomstě nácků stejně neunikli. Po nastolení komunismu, pokud neutekli na západ, se nástupci nacismu, komunisté, zavřeli do koncentráků

Je zaujímavé, jak sa tu rieši národnosť, ja by som to neriešil. Príklad v článku spomínaného Otta Smika:

Spoluobčania Otta Smika žali úspechy na nemeckej strane, on bol najúspešnejším čs. pilotom druhej polovice vojny na tej správnej strane. Z jeho vlastného pohľadu on sám bol Čechoslovák a národnosť neriešil... po otcovi Slovák, po matke bola komplikovaná (mal českú prababičku a ruský aristokratický dvoranský rod Davydových odvodzoval svoj pôvod až k Džingischánovi... medzi predkami mal zrejme generálporučíka Davydova z Napoleonských vojen - otca partizánskeho spôsobu vedenia vojny, alebo kniežaťa Potemkina, možno generála Bagrationa...).

Každopádne rozhodujúce je, kým sa cítil byť on sám, teda za koho bez váhania bojoval. Bol jedným z troch čs. pilotov, ktorých kvality boli ocenené aj tým, že im bola zverená britská peruť a padol vo veku 22 rokov, kedy mal hodnosť ekvivalentnú majorovi u nás.

Otto Smik byl vždy Čechoslovák. Poprvé jsem o něm četl ve druhé polovině osmdesátých let v knížce Zlomená křídla, kterou jsem našem schovanou doma ve skříni s prádlem.

Co se týká Čechů v Normandii, vždy si vzpomenu na tuhle scénu :)

https://youtu.be/HONl6wFVaF4?t=184

I když se to zdá přitažené za vlasy, je pravdou že taková scéna se někde v Normandii 1944 odehrát mohla.

úcta našim pilotům i ostatním vojákům .. trochu méně úctyhodné je to, že jsme museli zaplatit od ponožek přes náboje až k rakvím pro naše padlé ..

Promiňte, ale kdo to měl platit? Naše země měla možnost / čest bojovat proti okupantovi své vlasti. K tomu patří i to, že si to zaplatí. Víte o tom, že Velká Británie zaplatila poslední splátku své válečné půjčky před pár roky? Tuším, že to bylo v roce 2006.

To placení ponožek je komunistická propaganda.

Sovětskému svazu jsme za osvobození docela krvavě zaplatili. Mj.tím, že jsme se stali součástí jeho impéria, což nám dokázal v roce 1968. Jednou z věcí, byla i dohoda o tom, že vytěžený uran se bude vyvážet do SSSR. A ironií osudu bylo to, že ten uran za nelidských podmínek těžili mnozí z těch, kterým jsme museli platit ty ponožky a což Vás tak pobuřuje.

Tý jo. To jsem nevěděl, že druhý syn T Ě H L E Moravců bojoval v RAF.

Dej si studenej hadr na čelo.

proto take jako uznani vlala ceska vlajka na stozaru v Aromanches pri britske vzpominkove ceremonii

''Češi'' bojovali v Normandii na obou stranách.

Co znamená “Čech” v uvozovkách? Čech je národnost, a buď je, nebo není.