Obě nemocnice jsou přitom placeny ze společných peněz, my občané si platíme stejné povinné pojištění, všichni jsme účastníky jedné státem garantované zdravotní "hry".
S výčtem nerovností v lékařské péči však nekončíme. Například na ústeckého pacienta vynaloží VZP ročně o dvě tisícovky méně než na ostravského, na Mostečana dá o třetinu méně než na Olomoučana.
Důvody jsou různé (počet nemocnic, ambulancí, lékařů), žádný z nich však nesouvisí s kondicí místních ani s jejich investicí do zdraví.
Do třetice všeho zlého: za jedny veřejné peníze se v jedné ordinaci pacientovi dostane perfektních služeb a vlídnosti, ve druhé zápolí s naštvaným personálem a přecpanou čekárnou.
Jiný kraj, jiný mrav, říkaly naše babičky. Jiný okres, jiná kvalita ošetření, říkají nám rozličné, kusé, někdy i napůl pirátsky šířené informace a statistiky.
Pokud by nerovnosti v péči plynuly z toho, že si jeden pacient připlácí na nadstandardní ošetření, druhý radši investuje do kurzů svahilštiny, zmíněné nerovnosti by byly pochopitelné.
Pacient by si sám zvolil. K jakékoliv volbě nám dnes chybí to nejpodstatnější: kompletní informace o tom, jak a kde za jeho peníze léčí. A to je větší skandál než zmíněné nerovnosti, které nikdy nikdo zcela neodstraní. Informační bariéru je nutné zbourat hned.
Zatím se líně, někdy takřka disidentsky rozebírá po jednotlivých kamenech. Absurdita poloinformování vynikne tváří v tvář právu člověka na svobodnou volbu lékaře. Pokud pacient neví, podle jakých kritérií se má rozhodovat, k čemu ta svobodná volba je? Asi pro parádu.
Nikdo informovaný nepůjde svobodně do nemocnice, kde se umírá víc než jinde. Nelze si nepomyslet, že přežití nemocnic je tady pořád ještě důležitější než přežití pacienta.
