Tato slabina, která znamená programovou nestabilitu, může být současně předností: nabízí voličům žádoucí a vyhledávané zboží - být proti. Stvořit program "proti" není obtížné: seznam záporných pojmů, nežádoucích jevů a nepěkných událostí umí sestavit každý. A každého takový seznam také přitahuje.
Bylo by nepřirozené, aby si lidé přáli špatné věci. Obtížné ovšem je "program proti" udržet v provozu. Není možné ustavičně říkat "nejsme jako oni" či "uděláme pořádek". To jsou dovedné floskule, které mohou voliče strhnout. Ale jak snadno strhávají, tak snadno se na ně zapomíná.
Už sama všední existence politických stran, jejich banální provoz - obyčejný výkon politiky ty floskule sráží k zemi. Voliči brzy vidí, že i ti noví jsou vlastně staří, že "jsou jako oni", že někteří z nich "normálně lžou" a že ti, kteří slibují "pořádek", bez mrknutí oka produkují také chaos.
V české politice se rády objevují postavy (a hnutí), které nás chtějí přesvědčit, že od zítřka bude vše už správně. Nabídka to není špatná - lidé si ji přejí. Ale patos tohoto morálního trumfu "lidé chtějí změnu" rychle vyčpívá. Strana, která by jej chtěla vytěžit ve volbách, měla by na kolbiště vstoupit těsně před nimi čas pracuje vždy proti "patetické" politice.
Koalici stmeluje právě "patetická politika" a negativní vymezení. To konstruktivní, co by chtěla každá z obou stran pro své voliče sestrojit, se skoro nepřekrývá. Třígrošová prohlášení a svatováclavská memoranda (kde ty sněhy jsou?) hezky zní.
Výmluvnější je čtyřletý přehled hlasování ve sněmovně - to mají opravdu společné -, každý jde jinudy.
A nejvýmluvněji zní lidovecký pokyn: vykroužkujte unionisty z kandidátek! To je velké téma do voleb. Odpovídá také na otázku, jak dlouho bude tato koalice soudržná do kroužkování. Pokyn je to rozumný. Má-li kdo v české politice opravdu vytříbený smysl pro to, jak pomocí kejklů zvětšovat svou moc, jsou to lidovci. Ne nějaký unionista pateticky zlepšující svět.
