"Každý týden vytiskneme nabídku na jednotlivé dny. A teď jsme tam dali i tento řízek. Měl to být vtip. Nic špatného jsme tím nemysleli. V půl jedenácté jsme tento papír dali ven na vývěsní ceduli," popisuje Traude Habelová, hospodská.
Reklamy si však všiml některý z kolemjdoucích a hospodu udal. Abyste rozuměli. Vtipy o Fritzlovi Rakušané prostě nemusí. Když se zeptáte na ulici, i z té nejusměvavější tváře zmizí jakákoliv sympatie.
"Jestli se mi líbí vtipy o Fritzlovi? Děláte si srandu? Je to trapné. Trapné," říká mi asi třicetiletý kolemjdoucí, který se představil jako Peter.
Jsou na ně už alergičtí. Koluje jich totiž nespočet. "Nechceš jít ke mně? Můj sklep je celkem prostorný a dobře zařízený," láká v jednom z nich mladý muž svou novou přítelkyni.
Nebo: přijde malý Fritzl domů a nadšeně křičí: Mami, mami, pod námi je volný sklep!
Fritzl se stal Pepíkem rakouských vtipů
Satirický rakouský magazín Titanic pak už několik měsíců nabízí svým abonentům koupi sklepních hraček. Za 98 eur můžete mít plyšovou svinku o velikosti děsivých čtyřiceti centimetrů. Malý hnusný tvor žijící pod kameny, který se umí stočit do klubíčka. Je z plyše a opravdu působí odporně.
K mání je také sada panenek. Tvoří ji staré sklenice, plechovky a štětce z malování, na kterých je čtyřmi tahy nakreslený obličej. Dvě tečky jako oči, čárka jako nos a pusa.
Jméno Fritzl se už stává ve vtipech spíše českým "Pepíkem". Jeho jméno koluje, avšak s jeho činy už mnohdy vtipy nemají nic společného. Jako třeba tento: "Můj otec je fakt posera," říká malý Fritzl. Jak to? ptá se kamarád. Pokaždé, když je mamka pryč, chodí spát k sousedce.
Už je jich prostě moc a lidé, kteří zde žijí, jich mají plné zuby. A teď je dělají jejich vlastní sousedé!
"Kolem třetí k nám přišli z úřadu, že to je nevhodné a abychom nabídku na řízek se jménem Josef Schnitzel sundali," vypráví hospodská.
A tak slovo Josef nahradili slovem vídeňský. Přesto našli pár dní nato v poště dopis od Fritzlova správce konkurzní podstaty. Za to, že poškodili osobnostní práva jeho mandanta, požaduje deset tisíc eur. Mě stál jeho řízek i se skleničkou coly jen deset eur.
"Právě jdu za právníkem. Snad poradí, co dál. Zítra budu moudřejší," říká mi majitel hospody Josef Otzelberger. V ruce má desky plné písemností a svým podnikem jen prolétne, aby se pozdravil se štamgasty.
Jeho lokál není velký. Taková domácí hospoda. Pět stolů s popelníky, červené kostkované ubrusy. Na stěně visí majitelova karikatura. U posledního ze stolů sedí čtveřice stálých hostů a mastí karty – hru Schnapsen, česky šnaps. Jedním z nich je i Marcus Strubl. Ve městě bydlí už tři roky a každý druhý den posedává u tohoto stolu. U karet.
"Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice Muzeum," říká, když zjistí, že jsem z Česka.
V Praze byl před dvěma měsíci a nemůže si ji vynachválit. K tomu, aby mi řekl svůj názor na schnitzl-fritzl, se však příliš nemá. Nervózně se rozhlíží a pak požádá o kousek papíru.
"Napíšu ho," říká nakonec. Sleduje, jestli jeho slova náhodou nikdo nemůže vidět, a píše:
"Hospoda Hirschenstube z toho chce jen vytřískat kapitál. Z chyb a zločinů ostatních."
"Nápad " spíše odradí
Jako příklad udává další příběh, který končí na stolech hostů. Pikantní, ostrý kněžský guláš. Ten se objevil na jídelním lístku po pornoskandálu v jednom z kněžských seminářů. Jeden z katolických bohoslovců měl totiž sbírku obrázků dětské pornografie. Mělo jich být na šestnáct set. Dostal za to půlroční podmínku.
"Je to od nich tady jen senzacechtivost. Byznys," šeptá, aby jej neslyšela hospodská.
"Na druhou stranu, jsem tu štamgast. Mám to tu rád a majitel je můj kamarád," dodává smířlivě.
Na stole mám ještě půlku řízku a skoro všechny hranolky. Rudého kečupu jsem se ani nedotkla. Moje "je toho moc, děkuju," kterým odpovídám na tázavý pohled hostinské odnášející zbytky, je pravda jen částečně. Při pomyšlení, že by toto jídlo mělo něco společného s mužem, který 24 let věznil vlastní dceru ve vlhkém sklepení a zneužíval ji, který s ní zplodil sedm dětí a jedno z nich nechal bez pomoci zemřít, mě přechází chuť.
Pokud z toho hospodští chtěli opravdu vytřískat kapitál, šlápli vedle. Myšlenky na nejhorší případ incestu v dějinách Rakouska jim hosty od tohoto jídla spíše odradí.
A kolik že lidí si jej vlastně za ty čtyři hodiny stačilo objednat? "Žádný. Ale to podle právníka na věci nic nemění," říká hospodská.
