Eva Menasse do memoárového románu Vienna vkládá osobitý pohled někoho, kdo se zároveň díky příbuzenství účastní, a současně se pokouší o pravdivé utřídění „rodové legendistiky“.
O knizeEva Menasse: Vienna (román) Přeložil a doslov napsal Milan Tvrdík. Archa, Zlín 2010, 478 stran, doporučená cena 349 korun.  Eva Menasse - obálka českého vydání jejího románu Vienna |
Autorka se nezdržuje úvodními informacemi a pozvolnými vstupy do děje. Začne razantně, před čtenářem otevře historii své rodiny narozením vypravěččina otce, bizarní příhodou, kdy babička, vášnivá hráčka bridže, téměř opomenula porodní bolesti. Vyprávění je to obrazné: jako by Menasse vytáhla skupinovou fotografii a začala popisovat charaktery a životní peripetie příbuzných. Nemá to však být soustavný výklad vztahů a faktů, není to přímá chronologie jdoucí od nejhlubších kořenů k posledním výhonkům. Příběh otcova narození je tak současně vyprávěním jeho rodičů, skandálu s pradědečkem, ale také sourozenců a zároveň i jejich dětí.
Čas a hlavní místo děje jsou určeny – převážně dvacáté století a město Vídeň. To je ovšem – stejně jako výraz, který se dostal do titulku knihy – dvojznačné. A tak nic nebrání tomu, když je třeba, přestoupit hlouběji v čase a dál v prostoru. Třeba oním dobrodružně zrozeným otcem do Anglie, kam se dostal jako židovské dítě během válečných let.
Spisovatelka Eva Menasse
Galerie postav příslušejících k této rozvětvené rodině je právě kvůli přímému vniknutí do proudu dění zprvu poněkud matoucí. Do které linie patří „tatínkův bratranec Ferdinand, nezdárný syn tety Gusty, kterému říkali Nandl“? Ke komu patří „anglický“ strýček Tom a teta Annie? A co teprve tatínkovy a strýčkovy „první a druhé manželky“ a „starší a mladší bratranci“. Ale podobně jako při prohlížení rodinných alb, není nutně potřeba kreslit příslušné rodové linie. Časem základní souvislosti pochopíme a v postavách se vyznáme. V románu Evy Menasse beztak nejde o kontext, nýbrž o osobnosti, a ještě více o jejich způsoby, charakteristické vlastnosti, zásadové či bezzásadové chování. V tom je také kniha nejvýraznější a nejpřitažlivější. Sled zážitků a situací, to, jak obstávali jednotliví příslušníci rodiny v době nastupujícího nacismu i v době stabilizace „rozbitého světa“, jak hledali své židovské kořeny, anebo se naopak vůči nim vymezovali. Není to tragická historie, ale také ne fraška. Jde o souhrn okamžiků, příkladů komických i dojemných. Jednotlivé kapitoly působí téměř jako samostatné povídky. Z nich nejjímavější je ta, v níž dcera doprovodí otce do Anglie, do míst, v nichž prožil část svého dětství. To, jak se před tatínkem vynořují dávná místa a v dnešku ožívají včerejšími zážitky, je znakem autorčiny spisovatelské dovednosti.
Eva Menasse
Když Eva Menasse svoji vypravěčku posune do doby, kterou sama prožila, sleduje zároveň způsob, jímž se autentické zážitky ve vyprávění postupně mění. Někdy ten posun způsobí špatná paměť, někdy je výsledkem záměrné manipulace, anebo svérázná optika toho, kdo vzpomíná: „Probírala se politika a Rakousko, Izrael a fotbal a já trpělivě čekala, kdy se hovory stočí na to, co jsem od dětství považovala na rodinných večerech za nejdůležitější, na ´pé – em´, jak tento nezbytný bod programu už před lety pokřtila manželka staršího bratrance, na ‚posedlou mýtizaci´. Kdykoli se s ní začalo, kdykoli se začaly už po tisící přetřásat, přežvykovat a nově interpretovat rodinné historky, odbíhaly přivdané ženy okázale na nějakou chvíli do kuchyně, protože už to ´nemohly poslouchat´, Anglie, Barma, fotbal, film, ´Weißkopf´, mazaná teta Gusta a její syn, který ukradl nějaké mazlavé buchty. Za chvilku se ale vracely, protože i když si to nepřiznaly, i ony si oblíbily ten mnohohlasý ohňostroj point, tu nekonečnou sérii ´úplných Königsbeeů´, celou tu idylku rodinných pověstí, do nichž jsme se s rozkoší nořili, protože naši pomíjivou společně strávenou chvilku ukotvovaly krátkým, ale silným kořenem v minulosti.“
Eva Menasse vtipně postihuje ono umenšování a zveličování paměti, které ze skutečných zážitků dělá příběh. V tomto případě podávaný se sympatickým nadhledem a kořeněný humorem.
