Když Obama dva dny po nástupu do prezidentského úřadu jmenoval svým zvláštním vyslancem na Blízkém východě bývalého senátora George Mitchella, mnozí lidé doufali, že do dvou let povede jeho úsilí k dohodě mezi Izraelem a Palestinci – a k všeobecnému míru mezi Izraelem a všemi jeho arabskými sousedy.
Těžko říct, zda by se tyto přehnané naděje měly přičíst spíše Obamově nezkušenosti, nebo jeho přehnanému sebevědomí – případně obojímu. Jasné je jen to, že po osmnácti měsících a bezpočtu návštěv v regionu se Mitchellovi podařilo dosáhnout pouze rámcové dohody mezi Izraelem a Palestinci, že spolu začnou hovořit.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu se zvláštním vyslancem USA pro Blízký východ Georgem Mitchellem (24. ledna 2010)
Problém je v tom, že spolu obě strany hovoří už sedmnáct let, pod různými izraelskými a palestinskými vůdci a pod dvěma americkými prezidenty. Přivést je znovu k jednacímu stolu není žádný průlom, nýbrž spíše pokus o omezení škod. A přestože se Mitchellova úspěšná bilance při sjednávání usmíření v Severním Irsku jevila jako výtečný předpoklad pro jeho současnou práci, na Blízkém východě mu možná byla spíše na obtíž.
Obamův vyslanec George Mitchell (vlevo) se syrským prezidentem Bašárem Asadem (26. července 2009)
Obamův vyslanec George Mitchell (vlevo) s izraelským ministrem obrany Ehudem Barakem (26. července 2009)
Konflikt v Severním Irsku byl odjakživa teritoriální: ani ta nejradikálnější irská republikánská skupina nikdy nepopírala legitimitu Velké Británie – pouze její vládu v šesti severních provinciích území, které republikáni pokládají za Sjednocené Irsko. Naproti tomu jádro palestinsko-izraelského konfliktu se izraelských hranic týká jen zčásti. Palestinci se nepřou pouze o okupaci západního břehu Jordánu po roce 1967; už od roku 1947, kdy Organizace spojených národů schválila plán rozdělení Palestiny vyzývající k založení dvou států, jednoho židovského a jednoho arabského, odmítají Palestinci uznat právo Izraele na existenci a většina Izraelců není přesvědčena, že palestinská strana již tento postoj zcela opustila.
Mitchell těmto zásadním otázkám nedopřál sluchu a vykročil špatnou nohou, když na základě Obamova podněcování hned na počátku přistoupil na požadavek Palestinců zmrazit před zahájením jednání další výstavbu izraelských osad na západním břehu Jordánu. Zastavení osídlovací činnosti na palestinských územích je rozumný požadavek a Palestinci na něm přirozeně mohli během vyjednávání trvat. Učinit však ze zmrazení výstavby osad předběžnou podmínku jednání však bylo očividně nepřijatelné pro izraelskou vládu, která tvrdila, že žádné předběžné podmínky by se před vyjednáváním neměly klást.
Mahmúd Abbás (vpravo) s Georgem Mitchellem.
Na této otázce se promrhal více než rok, což mimo jiné vyvolalo napětí mezi vládou premiéra Benjamina Netanjahua a Obamovou administrativou. Netanjahu nakonec bez jakékoliv grácie souhlasil s dočasným zmrazením – které má vypršet na konci září – a Palestinci pod americkým tlakem přistoupili na zahájení vyjednávání i bez výslovného izraelského ujištění, že toto zmrazení bude pokračovat.
Nejenže se promrhal drahocenný čas, ale také se napáchaly další škody. Dokonce ani Izraelcům, kteří nesouhlasí s Netanjahuovými nesmlouvavými postoji, se nelíbilo, že se USA k jejich premiérovi chovají, jako by byl vůdcem Horní Volty. Koneckonců loni oznámil, že navzdory předchozímu stanovisku své strany Likud je nyní ochoten akceptovat řešení založené na existenci dvou států – pro mnoho členů Likudu i pro nejméně tři menší strany v jeho vládní koalici je přitom tento postoj dodnes předmětem nenávisti.
Dosáhnou tedy rozhovory, které nyní mají začít, něčeho podstatného, anebo se washingtonský summit stane pouze další příležitostí ke společnému fotografování jako v případě summitu organizovaného prezidentem Georgem W. Bushem v Annapolisu v roce 2007? Pouze nenapravitelný optimista by dal rozhovorům vyšší než padesátiprocentní naději na úspěch.
Prezident USA Barack Obama s ministryní zahraničí Hillary Clintonovou a vyslancem pro Blízký východ Georgem Mitchellem
Americký vyslanec pro Blízký východ George Mitchell v Egyptě. (28. leden 2009)
Důvodem není pouze nepoddajný charakter blízkovýchodního mírového procesu, ale i bezprostřednější okolnosti. I když bude Netanjahu ochoten učinit ústupek realismu, někteří koaliční partneři by mohli z jeho vlády odejít.
Na straně Palestinců zase Palestinská samospráva Mahmúda Abbáse ztratila v roce 2006 kontrolu nad pásmem Gazy – kde dnes vládne nelegitimní kabinet pod vedením Hamásu –, a nemůže už tedy mluvit za všechny Palestince. A protože bylo od násilného puče Hamásu zabito v Gaze více než 600 Palestinců, může být dosažení míru mezi Palestinci stejně obtížné jako dosažení míru mezi nimi a Izraelem.
Než navíc předloni ztroskotaly izraelsko-palestinské rozhovory, vyjednávala předchozí izraelská vláda vedená premiérem Ehudem Olmertem a ministryní zahraničí Cipi Livniovou dva roky s Palestinskou samosprávou. Umírněnější izraelský kabinet už ani nebyl myslitelný a totéž se dalo říci o hnutí Fatáh, které ovládalo Palestinskou samosprávu. Přesto obě strany po desítkách veřejných i soukromých jednání nedokázaly dospět k dohodě.
Cipi Livniová
Ani nejumírněnější představitelé na obou stranách nebyli s to dohodnout se na klíčových otázkách konfliktu: na hranicích, osadách, Jeruzalémě a osudu palestinských uprchlíků z let 1947-1948 a jejich potomků. Obě strany přitom měly na dosažení dohody bezprostřední zájem: v Olmertově případě mohla dohoda zachránit jeho postavení premiéra, zatímco Abbás ji mohl použít jako trumfovou kartu ve faktické občanské válce Fatáhu s Hamásem.
Neschopnost dospět k dohodě ani za tak zjevně příznivých podmínek nevěstí pro nadcházející rozhovory nic dobrého. Netanjahu však prohlásil, že jakmile jednání začnou, "všechny překvapíme", a Palestinci zašli dál než kdykoliv dříve, když vybudovali instituce potřebné pro národní nezávislost. Dokonce i mnohokrát zklamaný optimista tak vidí, že tentokrát by naděje na usmíření přece jen mohla být o něco vyšší.
Šlomo Avineri, bývalý generální ředitel izraelského ministerstva zahraničí, je profesorem politologie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.
Copyright: Project Syndicate, 2010; z angličtiny přeložil Jiří Kobělka; titulek a mezititulky jsou redakční
