Ministr vnitra po zločinu slíbil, že prosadí zlepšení zákona. Dnes říká, že je to věcí ministerstva spravedlnosti. To však nic nechystá.
Je to starý český zvyk, když něco nefunguje, vymlouvat se buď na "špatné zákony", nebo že věc má na starosti někdo jiný. Zákonů už máme takový přebytek, že se v nich samy úřady obtížně orientují a málokdy je umějí užitečně používat.
Ctižádostí českých legislativců asi je popsat v nějakém zákoně absolutně všechny lidské situace. Jenže situací člověka je nekonečné množství. Zdá se, že efektivita zákonů klesá s jejich ustavičným množením.
Voláním po speciálním zákonu "o vyhrožování občanům zabitím" Gross vlastně říká, že dodnes je takové jednání beztrestné, že ten, komu se vyhrožuje smrtí, se ochrany u policie dovolat nemůže, protože to zákon nedovoluje. Říká, že nám různí násilníci mohou vyhrožovat a mohou nás ohrožovat a policii nezbývá než k tomu mlčet. I dítě asi postřehne, že takové tvrzení není pravda.
Policie samozřejmě měla jednat, měla vyvinout úsilí k ochraně života těch zastřelených občanů a neměla svou neschopnost zastírat výmluvami na "nedostatečnou legislativu". Policie zde není od toho, aby kličkovala v paragrafech a kombinovala nejrůznější výmluvy, nýbrž aby ochraňovala bezpečí občanů. To však často nedělá.
Policajt s duší pedanta, který se ponoří do houštin našich zákonů, výmluvu si vždy najde. Místo výmluv by policie měla říci, proč na obavy a stížnosti občanů nereagovala, proč ignorovala jejich základní, řekněme to jako neprávníci, právo na život.
Žijeme ve státě, který chrání život svých občanů, nebo ne? Místo abychom slyšeli jasné: policie selhala, budeme přihlížet jakémusi nesmyslnému legislativnímu ping-pongu. Jeho výsledkem může být další zbytečný zákon s jediným smyslem: zastřít neschopnost policie.
