Jistě jsem nebyla jediným člověkem, který se sám sebe ptal, co asi viděli v lese u Nedvědice – skutečně to bylo něco tak hrozného, že stálo za to kvůli tomu odpravit dva lidi?
A co nešťastný podnikatel a milovník přírody, který to dostal v lese u Malíkovic na Kladensku? Ten taky viděl, co neměl? My Češi rádi chodíme do lesa na houby, táboříme u vody, vypravujeme se na čundry a osamělé výpravy po odlehlých místech. Já sama i většina mých známých vlastní chatu nebo chalupu někde daleko od "civilizace".
Odjakživa jsme taková místa považovali za bezpečná, rozhodně bezpečnější než ruch velkoměsta. I moji rodiče, kteří mě vždycky bedlivě hlídali, považovali před nějakými osmadvaceti třiceti lety za normální pustit svou pubertální dceru bez gardedámy na samotu, kde lišky dávají dobrou noc. Věřili, že se mi v tak opuštěném místě nemůže nic stát.
Vraždy "jen tak"
Teď se ale situace mění tak rychle, až nad tím normálnímu smrtelníkovi zůstává rozum stát. Během několika dnů na opuštěném místě v lese zahynuli násilnou smrtí tři lidé.
Teď už víme, že rukou jediného, zřejmě duševně narušeného vraha.
Zdá se, že v tomto případě je namístě pochválit policii. Dopadli a zatkli ho dřív, než stačil zabít další oběti.
(Zbývá jen doufat, že bude řádně odsouzen a stráví ve vězení nikoli symbolických pár let, ale pokud možno zbytek života.) Musím se přiznat: pokud je pravda, že Kalivoda vraždil sice "plánovaně", ale bez důvodu, děsí mě to daleko víc, než kdyby za tím bylo vyřizování účtů mafiánů. Je přece možné – a pro člověka bez sklonů ke kriminalitě snadné – se těmhle velkým nelegálním podnikům pečlivě vyhýbat a dál beze strachu chodit do lesa na houby. Pokud ale skutečně vraždil jen tak, "protože mu to dělalo dobře", máme my všichni obyčejní lidé další důvod ke strachu.
A co víc – je možné lidi jako Kalivoda rozpoznat? Obávám se, že ani náhodou. Teď, když se přiznal k trojnásobné vraždě, se náhle spousta jeho známých rozpomíná, že "měl rád detektivky" a "nikdy se neusmíval".
Na fotkách bohužel vypadá docela normálně, bezmála sympaticky (snad jen David Lubina, vrah Michala Velíška, působil na fotkách důvěryhodněji).
A pokud jde o neusmívání se – jeli jste někdy v Čechách autobusem? Jestli ano, jistě dobře víte, že v naší vlasti se nikdy neusmívá asi tak osmdesát sedm procent občanů. Bohužel nebude snadné je všechny preventivně strčit do lochu.
Nevylučuju, že jsem poněkud zaujatá a tenhle případ trojnásobné vraždy se mě dotkl hlavně proto, že se ráda procházím sama po lese a toužím se tam cítit v bezpečí. Vraždy, které se odehrají na frekventované ulici, se mnou možná tolik nehnou.
Přitom je jasné, že právě opuštěný les je pro podobnou zábavu ideální místo. Teď si to dobře uvědomuje až příliš mnoho z nás – bude to znamenat, že se v příštích letech do lesa odváží čím dál tím míň lidí?
Psychologové se přou
Je možné, že Kalivodu skutečně ovlivnily detektivky, případně gangsterské filmy? Mají pravdu psychologové, kteří tvrdí, že počítačové hry, ve kterých se hodně střílí nebo je třeba rozmáznout co nejvíc chodců pod koly závodního auta, skutečně podporují násilí ve společnosti? (Řada psychologů přece tvrdí pravý opak – totiž že se hráči vyřádí, vybijí svůj vztek a v běžném životě jsou pak daleko snesitelnější.) Po trojnásobné vraždě "bez motivu" začínám mít obavy, že pravdu mají ti první.
Zbývá otázka: Co teď?
