Vraždu prodavače potrestalo 12,5 roku

Ostrava - Místo sešitů si dal loni 8. listopadu osmnáctiletý učeň strojního učiliště z Ostravy Jan M. do batůžku kladívko a kuchyňský nůž s třináct a půl centimetru dlouhou čepelí. Vzal si i pletené rukavice. O několik hodin později leželi nedaleko od sebe na dvoře před obchodem v centru Ostravy dva lidé.

Pětatřicetiletý Martin Z., jenž poté, co ho učeň jedenáctkrát bodnul a jednou říznul do těla kuchyňským nožem, umíral.

Na zemi byl i vyděšený a od drobných škrábanců zkrvavený útočník. Upadl poté, co ho společník zavražděného zadržel, aby neutekl, než přijede policie.

„Je jednoznačně prokázáno, že to byl právě Jan M., kdo spolumajitele obchodu s mobilními telefony napadl,“ uvedl předseda senátu Krajského soudu v Ostravě Ivan Málek, který mladíka odsoudil do vězení na dvanáct a půl roku.

Obžalovaný, jehož rejstřík trestů byl dosud bez poskvrny a jediným jeho pokleskem byly neomluvené hodiny, se ani nepokoušel zapírat. Před soudem ale marně bojoval o to, aby nebyl odsouzený za vraždu se zištným motivem, jak se však nakonec stalo.

U výslechu přiznal, že chtěl loupit
V první výpovědi na policii přiznal, že si vzal s sebou kladívko na to, aby jím rozbil vitríny a vzal mobilní telefony. Ty pak chtěl prodat.

U soudu ale vysvětloval zběsilý útok, kterému se napadený usilovně, ale marně bránil, tím, že čelil vyděrači.

„Prodával jsem pro Martina Z. kradené mobilní telefony. Když jsem nějaký telefon prodal za víc, než určil, mohl jsem si rozdíl nechat. Jednou mi řekl, že jsem si už nahrabal dost a žádal dvacet tisíc korun,“ líčil subtilní mladík. Vyrůstal v průměrné ostravské rodině a je podle psychiatrů zcela duševně zdráv.

„Tolik peněz jsem neměl. Tak jsem za Z. šel. Chtěl jsem mu říct, že mu nic nedám. On už dříve vyhrožoval, že by se něco mohlo stát mým rodičům. Nůž jsem si vzal, abych mu pohrozil. Kladívko? Nevím proč,“ vypovídal mladík.

U soudu líčil, že přestože chodil na brigády, byl ve finanční tísni. Bývalý fotbalový trenér ho prý nespravedlivě obvinil z krádeže mobilního telefonu v šatně družstva a žádal od něho náhradu šest tisíc korun, jinak prý to oznámí policii.

„Bodl jsem ho, když se mi vysmál, že si chci hrát na hrdinu. Měl jsem strach o rodiče,“ tvrdil mladík, i když přiznal, že zavražděný s jeho rodiči nikdy nemluvil a nevěděl ani, kde bydlí a kde pracují.

Senát jeho obhajobě neuvěřil, a to především kvůli kladívku, kterého u něho policisté na místě činu našli. Jiné vysvětlení, než že plánoval s pomocí kladiva loupit, soud nenašel.

Jan M. i státní zástupce si ponechali lhůtu na rozmyšlenou.


Video