Doživotní rozsudek za jednu prokázanou vraždu může být sice jistou satisfakcí pro lidi, kteří Mallotha zažili, ale satisfakcí opravdu minimální. Jen těžko jim dnes někdo vysvětlí, proč se proces musel táhnout více než padesát let. Podle striktních právnických pohledů prý chyběly důkazy, podle názoru většiny obětí i mnoha právních expertů však především chyběla vůle.
Malloth byl nakonec odsouzen. Není to však žádný velký válečný zločinec, je to jen jedno kolečko z rozsáhlého nacistického vyhlazovacího stroje - jak řekl včera jeden z jeho vězňů v Terezíně zvlášť odpudivá, avšak ve své podstatě jen nula.
Statisíce výše postavených nacistů a jejich pomahačů unikly v minulých padesáti letech spravedlnosti. Podle odhadů historiků se jen na holocaustu přímo a nepřímo podílelo nejméně půl milionu Němců. Jen šest a půl tisíce z nich nakonec stanulo před soudem.
Z tisíců německých soudců, kteří posílali lidi podle nacistického "práva" na smrt, nebyl po válce potrestán skoro nikdo. Proces s Antonem Mallothem byl zřejmě jedním z posledních soudů, které mají něco společného se zločiny nacismu. Vrah Malloth byl po právu potrestán. Nebyl to však trest nad nacistou. Nelze zapomenout, že mnoho jiných potrestáno nebylo. Za nacismem nelze udělat tečku.
