Vše začalo 23. listopadu 1991 střídáním stráží. Chvíle nepozornosti vězni využili a několik dozorců přepadli. Jeden strážce nečekaný útok nepřežil. Polgári s Urigou pak strážcům vzali uniformy a zamířili k východu z věznice. Cestou narazili na dalšího strážného a dvoučlennou hlídku. Všechny tři muže blíže nepopsaným způsobem zavraždili.
Ostatní zaměstnanci věznice však v tu chvíli stále ještě o vzpouře nevěděli. Trestancům se proto podařilo proniknout až do operačního střediska, řídícího centra celé leopoldovské věznice. Bez rozmýšlení tam zavraždili zástupce velitele strážní směny. V útěku z káznice už jim nestálo nic v cestě.
"Ve prospěch pachatelů neexistují vůbec žádné polehčující okolnosti. O něčem takovém ani nelze uvažovat," konstatoval soud, když na začátku roku 1993 vyhlašoval rozsudek. Obžalovaným přitížila i jejich kriminální minulost. Třicetiletý Polgári byl ve vězení na 13 roků za vydírání a dvaadvacetiletý Uriga na osm let za loupež.
Výčtem vražd dozorců však skutky trestanců na útěku nekončí. Než věznici opustili, zajali jednoho strážce. V případě možného střetu s policií jim měl sloužit jako rukojmí. Věznici opustilo celkem sedm nebezpečných zločinců ozbrojených samopaly, pistolemi a noži.
Když se o útěku dozvěděla veřejnost, vrazi už byli naštěstí zpět za mřížemi. Policie tehdy měla štěstí a dopadla je během jediného dne. Jen náhodou nepřišel o život žádný další člověk. Trestanci stačili na útěku těžce zranit čtyři lidi, mezi nimi i své spoluvězně, a lehce zranili sedm lidí, které náhodou potkali.
"Udělali jsme to, protože dozorci nedodržovali předpisy. Kdyby nebyli takoví, nemuselo dojít až k vraždám," tvrdil soudu Tibor Polgári. Soud však jeho obhajobě neuvěřil. "I kdyby to bylo pravda, nebezpečnost vašich zločinů by nebyla o nic menší," zaznělo v odůvodnění rozsudku.
Žádný jiný soudní proces se před ani po rozpadu Československa nekonal za takových bezpečnostních opatření. V případě leopoldovské vzpoury zůstala veřejnosti utajena i jména všech soudců, kteří o případu rozhodovali.
Dnes soudci v podobných případech zachovávají svou anonymitu pouze zákazy fotografování a natáčení. Kromě Polgáriho a Urigy dostal za vraždy dozorců doživotí ještě Andrej Harvan. Ten několik měsíců po rozsudku spáchal ve vězení sebevraždu.
