Vládcem volantu speciálu je asi pětatřicetiletý, světlovlasý bývalý příslušník americké armády.
"Své jméno vám pochopitelně neřeknu," předesílá. Ochotně však pouští všechny pokukující k limuzíně. Nejblíž ale jen na jeden metr.
"Blíž opravdu nemůžete," oboří se nekompromisně na zvědavce, kteří pomyslnou čáru překročí. Radši nedomyslet, co by se stalo, kdyby někdo neposlechl.
Černý prezidentský cadillac, s nímž po Praze jezdí, je rok starý. "Vozový park obměňuje prezidentská kancelář každých pět až šest let," upřesňuje.
Právě tento cadillac byl vyroben loni. Pražský řidič prezidenta Bushe vozil už i několik jeho předchůdců. Na vizitku by si tak klidně mohl dát parafrázi Hrabalovy knihy: Vozil jsem nejmocnější muže světa.
"Není pravidlem, že by prezidenští řidiči museli být vojáky, jsou mezi námi i bývalí policisté," říká s úsměvem a profesionálním způsobem dává najevo, že na další otázky už odpovídat nebude.
Musí být znovu připraven k okamžitému startu. Buď poveze prezidenta světové velmoci číslo jedna, nebo bude dělat "volavku" a mást případné útočníky prázdným vozem. To ještě neví ani on sám.
 Limuzína amerického prezidenta projíždí ulicí na pražských Hradčanech. (20. listopadu 2002) |
