Ázerbájdžánská republika vznikla po rozpadu SSSR na území bývalé Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky, tedy na teritoriu, které carské Rusko počátkem 19. století odtrhlo od Turecka a především od Persie (dnešní Írán).
Stát na hranicích Evropy a Asie obývá necelých 10 milionů obyvatel, většinou šíitských muslimů. Země disponuje obrovským nerostným bohatstvím, ale jeho využití je málo efektivní a rozdělení krajně nerovnoměrné.
I když azerská republika formálně zavedla instituce moderního státu, jako jsou politické strany, parlament a pravidelné volby, vládnoucí systém je fakticky založen na klanovém rozdělení moci. Země strádá vysokou mírou korupce, místní elity jsou z evropského pohledu nekompetentní. Většina obyvatel proto žije v relativní chudobě.
Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Klan Alijevů se prosadil do vedení země v šedesátých letech 20. století, kdy se Hejdar Alijev stal nejprve místním šéfem KGB a posléze 1. tajemníkem komunistické strany Ázerbájdžánu. I když velkou část své moci ztratil v důsledku Gorbačevových reforem, v roce 1993 se dokázal vrátit na vrchol mocenské struktury. Prošel i obtížným testem předání moci, když nemocný Hejdar senior nechal v roce 2003 novým prezidentem zvolit svého syna Ilhama, který zemi vládne dodnes.
Všeobecně se očekávalo, že současného prezidenta ve funkci hlavy státu časem nahradí jeho syn Hejdar junior. Ale vzhledem k věku mladého Hejdara, který se narodil v roce 1997, se asi zdálo být bezpečnější jmenovat do role následníka manželku Mehriban.
Z pohledu Česka se mocenské šachy v Baku mohou zdát nedůležité. Nezapomínejme ale, že na radaru české (a evropské) zahraniční politiky zaujímá Ázerbájdžán poměrně důležité místo.
Zemi na břehu Kaspického moře navštívili poslední dva čeští prezidenti, Praha s Baku podepsala mimo jiné Deklaraci o strategickém partnerství. Díky své poloze na mapě i nerostnému bohatství má země velký geopolitický význam. O to smutnější je, když vidíme jak špatně je země řízená a jak se její bohatství ztrácí v rukou několika privilegovaných rodin.
Azerská ekonomika je naprosto závislá na těžbě a exportu ropy a zemního plynu. Před krizí v roce 2015 získával státní rozpočet cca 80 % příjmů z ropného průmyslu. I když propad cen ropy a devalvace místní měny manatu posílila relativní význam jiných zdrojů příjmů, fakticky se na patologické závislosti na ropě nic podstatného nezměnilo. Snížení cen ropy mimo jiné znamenalo, že příjmy z exportu klesly v letech 2014 – 2016 přibližně na polovinu. V roce 2016 zaujímal Ázerbájdžán podle výše HDP 94. místo z 225 zemí, ale při srovnání podle tempa růstu HDP se propadl až na místo 210.
Alijev jmenoval manželku viceprezidentkou, mohla by po něm převzít moc |
Režim rodiny Alijevů je všeobecně kritizován za nepotismus a potlačování lidských práv. Volby v Ázerbájdžánu nejsou považovány za svobodné, omezení pro práci pozorovatelů vedly v roce 2015 k tomu, že OBSE do země ani nevyslala monitorovací tým.
V Ázerbájdžánu je mimo jiné potlačována svoboda tisku. Mnoho žurnalistů je ve vězení, má vynesen podmíněný trest odnětí svobody, nebo byla vystavena fyzickým útokům. Řada redakcí byla uzavřena, včetně místních poboček BBC a RFE/RL.
Jedenáctiletý syn nakupoval v Dubaji za 44 milionů dolarů
Můžeme jenom spekulovat, zda hlavním důvodem pro jmenování Mehriban Alijevové do role následníka trůnu je zhoršující se zdravotní stav prezidenta Alijeva, nebo azerské ekonomiky.
Zatímco první z problémů by mohl být léčitelný, stav hospodářství a politického systému země mnoho nadějí na změnu k lepšímu nedává. I když zvýšení cen ropy z posledních týdnů jistě azerské pokladně přinese růst příjmů, obecná zkušenost s podobnými zkorumpovanými režimy nám říká, že jejich schopnost rozkrást národní bohatství je v podstatě neomezená a může být redukována pouze tlakem vlastních občanů.
Jako malý příklad připomeňme, že v roce 2010 koupil v Dubaji tehdy jedenáctiletý syn současného prezidenta prestižní nemovitosti v ceně 44 milionů USD. I proto můžeme jen stěží považovat jmenování Mehriban Alijevové do funkce viceprezidenta ze způsob, kterým by Ázerbájdžán mohl překonat svou krizi. Podle všeho se zdá, že dříve, než najde sílu pro provedení zásadních změn, bude muset země projít ještě většími problémy, než prožívá dnes.
Abychom však dostáli požadavkům na vyváženost, můžeme čtenářům nabídnout i dnes tak populární alternativní výklad reality:
Jmenování Mehriban je především důkazem o rovnoprávném postavení žen v azerské společnosti. Je také chvályhodným projevem odhodlání prezidenta Alijeva sdílet se svou manželkou dobré i zlé, jak se ostatně od partnerů očekává. Protože zjevně pan prezident považuje Ázerbájdžán za svůj soukromý majetek, který zdědil po svém otci, je zcela přirozené, že jej chce udržet tak řečeno „v rodině“. V podstatě jde o jakousi azerskou formu SJM, chce se dodat.
A jen nenapravitelní šťouralové by v tom snad mohli vidět flagrantní popření zásad, na kterých stojí politické systémy moderní společnosti. Totiž dělby moci a střídání elit prostřednictvím svobodných voleb.
