Ne, tak daleko ještě feminizace Francie nedošla. To se jen adeptka prezidentské funkce snažila v předvečer Mezinárodního dne žen na mítinku v Dijonu bojovným zvoláním naklonit Francouzky na svou stranu.
Právě vůle voliček může být při konečném zúčtování prezidentského hlasování tím faktorem, který určí, zda se v čele Francie poprvé objeví žena.
"Kandidátky stále musí dokazovat, že jsou pro politiku kompetentní. Mužů se nikdo na něco takového neptá," zlobí se Michele Fazilleauová z Poitiers, která patří do tábora přívrženců Royalové.
Radši pokuty než ženy
Politika se ve Francii bere jako mužská záležitost a ženy do ní dlouho neměly co strkat nos. Jediné dámy, které v průběhu staletí do věcí veřejných výrazněji zasáhly, byly legendární světice Johanka z Arku a královny-regentky.
Volební právo ženy dostaly až v roce 1944 po porážce nacistického Německa. Předtím se antiklerikální mužští politici, kteří v meziválečné Francii převažovali, báli, že by "nesvéprávné" ženy volily pod vlivem farářů katolické strany.
Ale ani dnes to političky ve Francii nemají jednoduché. Přestože zákon ukládá stranám povinnost jmenovat na kandidátky rovnoměrný počet mužů a žen, partaje to ignorují a radši místo toho platí vysoké pokuty.
Dnes tak má Francie v dolní sněmovně jen 12,2 procenta poslankyň, což ji staví až na 88. místo v žebříčku feminizace parlamentů (pro srovnání: Česko je jen o 16 příček výše s 15,5 procenty poslankyň).
Na premiérský post se vyšplhala žena jen jednou: v roce 1991 se předsedkyní vlády na pár měsíců stala Edith Cressonová.
Stejně tak z 22 francouzských regionů má jen jeden jako vedoucí představitelku ženu. Je to západofrancouzský Poitou-Charentes, kde šéfuje právě favoritka socialistů Ségolene Royalová. Maskulinní převaha zůstává zachována i na radnicích a ve vedoucích orgánech univerzit či velkých podniků.
Machistický přístup se projevuje i v současné volební kampani. Když někde vystoupí Royalová, hned novináři popíší šířku jejího úsměvu, barvu její blůzy a délku sukně. O to, jaký měli Sarkozy nebo Bayrou na mítinku vzorek kravaty, se nikdo nestará.
A když Royalová před více než rokem oznámila svůj záměr kandidovat, zeptal se jí stranický rival v boji o nominaci Laurent Fabius zlomyslně: "A kdo se bude starat o děti?"
Za opravdovou rovnoprávnost
Royalová ženám slibuje, že v případě vítězství se zasadí o jejich skutečnou rovnoprávnost. Bude více podporovat školky, aby se matky kvůli dětem nemusely vzdávat své kariéry. Chystá zvýšit pokuty za nedodržování kvót na kandidátkách. Hodlá zpřísnit tresty za násilí na ženách.
Zasadí se i o vztyčení památníku francouzským sufražetkám. "Není ale kandidátkou jen pro ženy. Dnes už si málokdo pamatuje, že to byla Royalová jako ministryně pro rodinné záležitosti, kdo prosadil dvoutýdenní otcovskou dovolenou po porodu dítěte," uklidňuje pány Michele Fazilleauová.
"Se mnou politika nebude taková jako předtím," hlásá Royalová a její přívrženci doufají, že vítězství socialistky v prezidentských volbách spustí v hlavách Francouzů "revoluci" a že po něm přestane být žena v politice považována za kuriozitu.
Je žena. No a co?
Ženám v důsledku fenoménu Ségo nadbíhají i ostatní kandidáti (s výjimkou pravicového extremisty Le Pena). Hlásají rovnoměrné zastoupení, podíl žen na vládě, lepší péči o děti.
Podle posledního průzkumu agentury IFOP u nich, stejně jako mezi všemi voliči, vede pravicový kandidát Nicolas Sarkozy. Podporuje ho třicet procent žen.
Může ženskost Royalové ve volbách uškodit? Studentka Emilie se rozčiluje: "To je pořád slávy s tím, že je žena. Nebudu ji přeci volit kvůli tomu. Hlavní je, aby nevyhrál Sarkozy."
Třicátník Mahmoud se senegalským původem pro ni určitě hlasovat nebude. "Není správné, aby nám vládly ženy," říká tento imigrant, jemuž už však Royalová z pozice šéfky regionu tři roky velí.
Naopak jedenačtyřicetiletý novinář z místního deníku Centre Presse Philippe Bonnet vtipkuje: "Francouzi jsou hrozně pyšní, když se o nich ve světě mluví. Takže si nenechají ujít příležitost odlišovat se tím, že budou mít prezidentku."
