Volme tedy největšího Čecha! A volme ho zodpovědně, chceme li, aby již samo slovo Čech přitahovalo natolik, aby se k němu mnohý hrdě hlásil a chtěl se takto nazývat. Co to však znamená? Kdo vůbec je Čechem? Někdy mám pocit, nejen díky této anketě, že mnohý ani neví, co to označení znamená. Čechem jistě není ten, kdo to o sobě prohlašuje, nýbrž ten, kdo svými činy přispívá k blahu českého národa.
Nejde o nic jiného, než o službu životu, jde o práci pro věčnou existenci. To znamená bytí národa a také úroveň tohoto bytí. Pokud se shodneme na takto pojímané příslušnosti k našemu národu, pak bude za jednoho z největších Čechů považován Karel IV. a také tato anketa to jistě jen potvrdí.
Je to právě pro Karlovu službu národu a zemi, pro jeho pozvednutí a všestranný rozvoj. V tom je ten nesmazatelný odkaz. Otázka podílu české krve v jeho žilách, či jazyka kterým mluvil je díky tomu nevýznamná. Naproti tomu reklamou presentovaný Žižka, byť je samozřejmě z nejznámějších postav a hezkých pár let naháněl strach celé Evropě, je podle tohoto měřítka postavou se značně diskutabilním přínosem.
Samozřejmě si nemyslím, že všichni, kdo se volby největšího Čecha zúčastní, budou na to nahlížet obdobně. Spíše se naopak bojím, že se z hledání největšího Čecha stane hledání superstar. Výsledkem pak asi velmi těžko bude zamyšlení se nad tím, kdo toho pro tento národ nejvíce vykonal, ale spíše to, kdo je nejznámější, kdo je hodně vidět, o kom se mluví. Lze tedy předpokládat, že se tak mezi ty nejvíce volené osoby dostanou postavy, které jsou oslavovány komunistickými filmy dodnes hranými. Díky čemuž jsou tak stále udržovány v povědomí národa.
Tak jako společenské záležitosti utváří propaganda, tak i v této volbě největšího Čecha se neobjeví nikdo o kom se nemluví. Demonstruje a dosvědčuje nám to například i to, jak i mnohý Pražan je zaskočen otázkou:Kolik je na Václavském Náměstí svatých? Lidé projdou kolem, fotografují se před pomníkem národního patrona, ale kolik postav obklopuje Svatého Václava a kolik je tam tedy svatých nevnímají. Bojím se, aby nehlasovalo mnoho těch, kteří neví ani nehledají odpověď na to, co znamená být Čechem, ale o to více znají odpovědi na otázky typu: Kdo? Kde? S kým? Jak a proč?
Na závěr ještě dodám, že nechci šířit skepsi, že by snad nemělo cenu hledat největší osobnosti našeho národa. Jistě je dobré když společnost začne přemýšlet o tom, co kdo vykonal pro blaho národa, jak kdo obětoval vlastní prospěch a osobní zájmy podřídil užitku širšího společenství, které jej přesahuje a jehož je součástí. Prospěšné jistě je i tyto osobnosti vyzdvihovat, jako vzory pro nás i pro další generace, podle jejichž příkladu bychom se měli řídit. Začít s tím můžeme v tuto chvíli, když nejen vlastním hlasováním vyzdvihneme skutečné Čechy.
