ČTĚTE TAKÉ:
Další prognóza potvrdila koaliční význam zelených
Svorně dodávali, že kdo ví, jak vlastně předvolební průzkumy fungují. Nová a nová potvrzení růstu této strany už přiměla Jiřího Paroubka, aby zmírnil. Ale mohl to vědět dřív.
Zelený vzestup je totiž jenom pokračování snadno předvídatelného trendu v chápání zdejší politiky značnou částí občanů. Vychází z premis: sociální demokracie je nevyzpytatelná postzemanovská míchanice nespokojených a neukojených, ODS diriguje "parta ze Sněmovny", která se pokouší o Klausovu nesnesitelnou zpupnost, ale bez Klausova formátu.
Navíc kdo by volil ty, kteří mu dlouhodobě naznačují, že je jenom jakýmsi volebním pohůnkem, jenž mimo "svátků demokracie" má držet ústa a krok. Lidovci nesou tolik tradic, až se v té tradičnosti člověk nevyzná. A komunisté jsou nepřijatelní.
Odhadem dvacet procent potenciálních voličů bloudí volby co volby ulicemi jako zmatené ovce, které se vzájemně tážou: "Koho budete volit?"
Kdyby byli představitelé stran upřímní, museli by aspoň v soukromí sekretariátů přiznat, že většina občanů vnímá jejich programy jen jako podpůrnou záležitost. Volby jsou přece také spektáklem pocitů a dojmů.
Vzestup zelených je také výraz nespokojenosti nemalé skupiny s dosavadními způsoby politických stran. Nejde jen o notorické kverulanty a potenciální demonstranty postoje: "Děkujeme, odejděte!"
Zarputilé hledačství není svědectvím o nezralosti a neukojitelnosti hledačů, ale o neschopnosti tradičních partají získat kohokoliv jiného než příslušníky svých fanklubů. S pochybovači nediskutují, zavrhují je. A potom se diví, že se k nim nevracejí.
Zda zelení využijí šanci lépe než předchozí "nápadníci trůnu", uvidíme. V každém případě by o nich neměli ti, kdo mají sněmovní křesla vysezená, mluvit s despektem. Na takové projevy platí beze zbytku Gogolovo: "Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu!
