Neřekli, že chtějí pravolevou či středopravou koalici, neřekli, že chtějí Paroubka v čele parlamentu či nové volby. Ke všem těmto tématům se vůbec nevyjádřili, takže za takové všeobecné voličské doporučení mohou různí politici považovat, co chtějí.
Byly to volby přelomové, protože výsostně politické. Pochopily to strany a daly každá po svém jasnou nabídku. Pochopili to voliči, politický spor mezi stranami je zaujal a přišli.
Obě protilehlé strany zaznamenaly zvýšený zájem a vzrůst obliby. Utrpěly strany neslané a nemastné. Výrazně pokleslo procento propadlých hlasů malých stran. O třetinu voličů přišli komunisté.
Toto jasné rozlišení pravice a levice politickou scénu zlepšuje - je čitelné, kam kdo patří, koho chce vlastně volit a proč.
Politická uskupení, která mají nejasnou, či dokonce vzájemně se vylučující "středovou" či "občanskou" a "proevropskou" nabídku, za níž se neskrývá nic určitého, neměla úspěch, byť se stokrát zaklínala domnělým "evropanstvím".
Od frází typu "společná občanská správa věcí veřejných" otočilo se voličstvo ke konkrétním projektům - co, jak, za kolik a proč. To se krásným duchům může jevit jako vražedné rozdělení společnosti.
Ale zřetelné vymezení jednotlivých politických hráčů nemá nic společného se vzájemnou "likvidací" či "balkanizací", jak si myslí neúspěšní politici, nýbrž se srozumitelností politické nabídky.
"Balkanizace" je nečitelnost a ztráta racionálního obsahu politiky. Vzpomeňme nešťastné Unie svobody. Kolik trapných frází, slibů, patetických výkřiků, morálního rozčilování a současně kolik neschopnosti, zbabělosti a pokrytectví!
Za často nevkusnou či nepřípustnou drsností volební kampaně se skrývalo srozumitelné racionální sdělení: Takoví jsme, toto chceme.
Voliči ještě řekli, a Paroubek to po volbách potvrdil, že o jeden mandát nevznikne socialisticko-komunistická vláda. Jaká vláda vznikne, politici dodnes nevědí a volič jim k tomu žádné zadání nedal. V mlze "voliči si přejí" může vzniknout i vládní slepenec, který si nebude přát už vůbec nikdo.
