Ač devětatřicetiletá Monika Dvořáková hlasuje v honosném domě v šestimilionovém městě, může si připadat, jako by přišla volit na malé vesnici. Členové volební komise si s ní vesměs tykají a ptají se jí, jestli se její děti už vyléčily ze zápalu plic. Mají na to čas. K prezidentskému duelu je v tomto okrsku, který zahrnuje celé jihoamerické Chile, zaregistrována třicítka občanů. Více krajanů s českými doklady v protáhlé zemi nežije.
Dvořáková se před čtrnácti lety vdala za chilského právníka, ale na kořeny nezapomněla. Mluví bezchybně česky, učí tak i své čtyři potomky a vaří pivo Slavia podle české receptury. Připouští, že po letech pobytu v zahraničí ztrácí o naší politice přehled, přesto se zaklíná: "Zeman se nesmí stát prezidentem."
Už v prvním kole volila Karla Schwarzenberga, jehož si z původní devítky vybrala po konzultacích přes internet s rodiči a kamarády. K rozhodnutí jí pomohla i osobní zkušenost, protože šéfa diplomacie poznala při jeho návštěvě Chile na setkání, která ambasáda pro krajany zorganizovala.
"Když jsem s ním mluvila, připadal mi jako opilý. Už jsem ten svůj trapný monolog chtěla ukončit, když mi začal odpovídat, a podle jeho reakcí bylo vidět, že mě celou dobu pozorně poslouchal," líčí typicky schwarzenbergovskou historku pohledná blondýnka, která na rozdíl od žen v promrzlém Česku může jít do volební místnosti na ambasádě v lehkých šatech a sandálech, protože v Santiagu panují tropická vedra.
Dvořáková několik dní před volbami přesvědčovala k podpoře svého favorita i Miloslava Herana. "Podívej, to říkáš ty. Já tam tu situaci vůbec nesleduji a nemohu se zodpovědně rozhodnout, koho vybrat prezidentem," odmítl se do českého politického života zapojovat podnikatel, který se narodil v Chile v roce 1949 poté, co jeho rodiče utekli před komunisty z vlasti.
Po sametové revoluci získal naše občanství a s tím automaticky i právo volit. Ve své neutralitě k dění v české kotlině není ze starší generace jediný. "Krajané z dřívějších migračních vln a jejich potomci se účastní minimálně. Zájem mají spíše lidé, kteří tu mají dlouhodobou práci nebo sem v posledních pár letech přestěhovali za svými partnery," potvrzuje konzulka Kamila Hrabáková.
V prvním kole zvítězil Dienstbier
Funkce ministra zahraničí zřejmě Schwarzenbergovi pomohla u všech v cizině žijících spoluobčanů, protože při hlasování na českých diplomatických misích v celém světě získal dohromady 54 procent podpory, zatímco jeho hlavní konkurent Miloš Zeman jen 10.
Jenže právě Chile bylo v globální "knížecí" dominanci výjimkou. Se ziskem šesti hlasů, a tedy 35 procent tu zvítězil Jiří Dienstbier. "Dohromady tady k urně přišlo pouze sedmnáct lidí, což je tak malý vzorek, že se z toho nedá odhadovat, proč právě tady vyhrál kandidát sociální demokracie," říká velvyslanec Zdeněk Kubánek.
Navíc výsledek i účast mohou zkreslit i cestovatelé, kteří se v zahraničí účastní díky volebnímu průkazu. Že je turistická sezona v Chile právě v plném proudu, potvrzuje trojice mužů, kteří si na ambasádu odskočí hlasovat cestou do Patagonie.
Podle rozhovorů s českými krajany se zdá, že pro druhé kolo má Schwarzenberg chilský okrsek na své straně. Pro šéfa TOP 09 se jako pro menší zlo a menší ostudu vyslovuje i učitelka angličtiny Marcela Maršálková, byť jí vadí, že neumí pořádně česky. Se svým chilským manželem žije v Santiagu čtyři roky.
"V prvním kole jsem se rozhodovala mezi Sobotkou a Fischerem. Ještě za plentou jsem držela lístky v rukou a váhala jsem, který dám do obálky. Nakonec jsem vybrala Fischera," říká Maršálková. Jenže se musela zmýlit. Fischer nedostal v Santiagu podle součtu ani hlas, zatímco kandidát ODS jeden.
Schwarzenberg tak musí doufat, že se ve čtvrtek a v pátek (kvůli časovému posunu se na západní polokouli volí o den dříve) chilští Češi nespletli. Podle emocemi nabité kampaně z posledních dvou týdnů to vypadá, že každý hlas bude mít svou váhu.
