Bylo zajímavé sledovat, jak se bezostyšně snaží zvýšit svoji váhu před blížícími se volbami. Běžné byly výroky na prezidentské kandidáty, které bylo třeba si vyzpovídat, výroky, že ještě budou potit krev apod. Najednou komunisté cítí dobrý obchod. Je to ale také otázka charakteru. Charakteru aktérů, kteří se chtějí této hry zúčastnit.
Je ironií osudu, že komunisté volí prezidenta téměř přesně k výročí Vítězného února. Jsou spokojeni, jejich kandidát zvítězil. Říká se, že slovo dělá muže a muže dělají činy. Také se říká, že sliby se mají plnit. Co asi bylo nabídnuto za tuto podporu? Jsem zvědavý, jak se tento křehký vztah pana prezidenta ke KSČM bude dále vyvíjet.
Nevím, jsou-li v demokratické Evropě země, kde prezident, považovaný se za pravicového liberála, je unisono volen komunistickými zákonodárci.
Trochu trpké, zdá se.