Strana potřebuje opět získat důvěryhodnost. A Nečas je přes všechny kompromisy a drobné politické podrazy tvář, která se dá pořád dát na plakát a není nutno se za něj stydět.
Druhým důvodem mohly být prosté obavy. Představa, že se podaří udržet vládu bez premiéra, je krkolomná. Nečasův pád by s největší pravděpodobností znamenal předčasné volby a odchod modrých vchodem pro služebnictvo.
Třetím důvodem byla slabost soupeřů: protikandidát Fuksa sice slovně dodával svým spolustraníkům sebevědomí. Sám však působil zaraženě. A jeho sliby? Pouhá slova.
Petru Nečasovi, to je za čtvrté, bylo možno upřímnost analýzy vlastních chyb věřit. Druhá věc je, nakolik byla pokorná sebekritika účelová. Nečas měl vždycky sklony podléhat banalitě politické rutiny. Ideály si nechával doma.
