V rozhovoru pro sobotní MF DNES řekl Andrej Babiš, že „KSČM je demokratická strana“. Okamžitě to vyvolalo vlnu rozhořčení na sociálních sítích i jinde. Jak jste to vnímal?
Tak já jsem četl i pozitivní názory. My jsme demokratická strana registrovaná ministerstvem vnitra. Myslím, že naše stanovy jsou ještě demokratičtější, než je tomu u mnohých jiných politických stran.
Od Babiše to trochu připomínalo metodu cukru a biče. Na straně druhé totiž z vaší smlouvy vypadla pasáž o obsazení orgánů státních a polostátních podniků, jak jste původně požadoval, a šéf ANO teď říká, že vám žádné funkce nedá.
Když to nemělo oporu v naší členské základně, abych to požadoval, tak jsem to nepožadoval, no. Protože mediální tlak na naše členy byl takový, jako bychom chtěli něco nenormálního. A přitom pro kontrolu hospodaření polostátních podniků – pokud za to jako politici máme odpovídat – je informační tok důležitý. Jestliže to ale naši členové nepožadují, tak nemám důvod to po vládě chtít.
Proč to členové KSČM nechtěli?
Pravděpodobně mají důvěru, že to zvládneme i bez těch informací. Já takový názor úplně nesdílím, ale respektuji kolektivní orgány strany.
To znamená, že vám na jednání ústředního výboru KSČM řekli: Předsedo Filipe, nepožaduj to?
Úplně takhle to nezaznělo, ale podobně. Byla atmosféra, která vycházela z hanlivých článků, že nám snad jde o nějaké posty. Já jsem jasně formuloval, že abychom mohli unést odpovědnost tolerance vlády, musíme mít jasné a nezprostředkované informace. Jestliže je členská základna nepožaduje, musím se tomu podřídit.
Babišovo stanovisko a fakt, že vám ty funkce dát nechtěl, v tom žádnou roli nehrály?
Ne.
Slyšeli jsme, že jste původně obsazení jednotlivých postů ve státní správě dohadoval s prvním místopředsedou ANO Jaroslavem Faltýnkem, ale Babiš vám to smetl ze stolu, že tam je moc politiků. Je to pravda?
Ne, já nedohaduji nic s Jaroslavem Faltýnkem. Věci dohaduji přímo s premiérem Babišem. Takže informace, že jsem něco dohadoval s Faltýnkem, je typická lež.
Zač tedy teď Babišovu vládu se socialisty tolerujete?
Snad jste si to přečetli v dohodě o toleranci. Jde o těch sedm programových bodů (předpis o obecném referendu, zvyšování minimální mzdy, zdanění církevních restitucí, ochrana přírodního bohatství ČR, valorizace důchodů, zabránění dalšímu růstu cen bydlení a zdravotní péče bez navyšování spoluúčasti – pozn. red.).
Původně jste přitom kromě funkcí požadovali i nějaké personální výměny ve vládě. Ničeho jste se nedomohli, zato vás rozčililo, když den po hlasování o důvěře vládě ministr dopravy Dan Ťok obměnil dozorčí radu Českých drah. Co s tím chcete dělat?
To je jeho svaté právo. Já jsem nekritizoval odvolání členů dozorčí rady, ale to, že liberalizaci spouští pět let dopředu. Předtím, než nás k tomu evropská směrnice nutí. Pan Ťok tím, co udělal, a svým prohlášením, snížil rating Českých drah.
Ťok byl jedním z ministrů, které jste ve vládě nechtěl. Ani v jeho případě jste ale u Babiše nepochodil. Proč?
Také jsem ale říkal, že je věcí předsedy vlády, koho tam dává. Že jsem s někým nespokojen, neznamená, že mě Andrej Babiš poslechne. Proč by to dělal?
Takže jste si zahřímal, a jede se dál?
Kritizuji postup pana Ťoka, protože tím, co říká, poškozuje národního dopravce. To mi vadí. Stále si nemyslím, že by měl být ministrem. Ať aspoň přestane s výroky, které poškozují národního dopravce. Ale je to věcí premiéra Babiše. Pro nás je ale důležitější splnění slibu, že budou mít děti a senioři železnici za 25 procent ceny.
Když jste zahajoval jednání o toleranci vládě, mluvil jste o řadě „nepřekročitelných“ podmínek. Postupem času jedna za druhou odpadaly. Nyní tedy na vládu nemáte téměř žádné páky, můžete koukat, jak vládnou, a zvedat ruce, ne?
Proč odpadly personální věci, jsem vám vysvětlil. Ale ruce zvedat nemusíme, to je váš omyl. My jsme řekli, že jednorázově podpoříme vznik vlády, aby skončila politická krize v České republice. Teď ji budeme tolerovat, což nám umožňuje ji kritizovat.
Hodně jste stál například o zástupce v dozorčí radě ČEZ. Babiš vám to původně přislíbil, dokonce jste byli domluveni s auditorem. Na valné hromadě ale Babišovi lidé slovo porušili, nechali tam navolit pouze „svoje“ lidi. Vy jste prý byl naštvaný a řešil to dokonce u prezidenta.
To jsme řešili, no. Zaprvé to nebyla nominace KSČM. Babiš ještě jako ministr financí rozhodl, že inženýr Vaněček bude šéf auditního výboru ČEZ. Já jsem pouze požadoval, aby v dozorčí radě byli lidi, kteří budou garantovat, že budou finance v pořádku. Takže si myslím, že je v pořádku, aby šéf auditního výboru byl i členem dozorčí rady. To není nic nelegitimního.
Prezident Zeman po vaší schůzce prohlásil, že si máte počkat, že k tomu v dohledné době po odhlasování důvěry vládě dojde. Jenže Babiš tvrdí, že nic takového dělat nehodlá a že o tom s prezidentem ani nemluvil…
Já doufám, že k tomu dojde. Nechte to na mně. Je pro mě důležité, aby to tak bylo, protože chci, aby bylo financování ČEZ transparentní a zajistilo jak příjmy státu, tak možnost ČEZ investovat.
Současné složení dozorčí rady, kde nyní získal většinu premiér Babiš a jeho lidé, to podle vás negarantuje?
Já si počkám, jak bude garantovat.
Nemáte pocit, že jste se po odhlasování důvěry vládě stali pátým kolem u vozu?
Co považujete za nejdůležitější zákon státu na každý rok? Státní rozpočet, že. Samozřejmě, že pan Babiš bude potřebovat hlasy na podporu návrhu státního rozpočtu. No, a my si pohlídáme, aby tam bylo našich sedm priorit.
Zvažujete, že byste rozpočet nepodpořili?
Já jsem návrh státního rozpočtu ještě neviděl. Až ho uvidím, budu na to moci odpovědět. Pokud bude zahrnovat financování našich sedmi základních priorit, tak ho budeme moci podporovat. Když nebude, nebudeme.
Zajímavé bylo, že když jsme v době obměny dozorčí rady ČEZ obvolávali významné představitele KSČM, tak oni o vašich předchozích dohodách ani nevěděli. To je taková propast mezi vámi a zbytkem strany?
Požadoval jsem, abychom měli garanci průhledného financování ČEZ, a trval jsem na tom i ve chvíli, kdy už jsem to neprojednával jako nominaci, kterou bude dávat KSČM.
Takže to byla vaše soukromá iniciativa?
Byl to můj osobní tlak na to, abych já unesl odpovědnost. Já potom budu odpovídat za výsledky.
Vaši straničtí kolegové z toho byli dost polekaní. Že prý budete působit jako partaj, které jde jenom o křesla…
(skáče do řeči) Také jste je vy, novináři, dost strašili. Úplně nesmyslně. Víte, téměř čtyřicet let se důkladně zabývám teorií státu. Dost dobře si neumím představit, že by v Německu, Rakousku, Portugalsku, Itálii nebo ve Španělsku neměli mít lidé, kteří za to zodpovídají, v takových pozicích lidi, kterým důvěřují. Jestli to u nás nepožadujeme, je to pro mě nová skutečnost. Protože já jsem postupoval z hlediska teorie státu, jež říká, že abych mohl za něco zodpovídat, musím mít minimálně kontrolní mechanismy a vidět minimálně finanční toky. Ale tady si to většina lidí vysvětluje, že jde snad o nějaké pašalíky. Já za čtyři roky musím unést svoji odpovědnost. A co budu dělat, když o tom nebudu nic vědět? Budu za hlupáka. A to chce mediokracie způsobit.
To vám přece neříkala média, ale vaši vlastní spolustraníci, ne?
Protože jste je strašili. Podle mě to není správný postup, ale jako předseda politické strany jsem schopen se tomu podřídit.
Ve straně vám začíná vznikat platforma, která s vašimi postupy i dojednanými podmínkami tolerance vlády nesouhlasí...
(skáče do řeči) Ale prosím vás, těch dvanáct lidí… Bylo by s podivem, kdyby se nikdo takový nenašel. My jsme demokratická strana, kde mají členové své názory a uplatňují je. Ale jsem rád, že respektují usnesení stranických orgánů. Tedy aspoň většina z nich.
Kromě jiného vám vyčítají, že podporou vlády velkokapitalisty přicházíte o svůj revoluční étos, což vás prý může poškodit ve volbách. Obáváte se toho také?
Samozřejmě, že nejsme programově slučitelní třeba v oblasti daní, zahraniční politiky a zčásti bezpečnostní politiky. Proto jsme také do té vlády nevstupovali. Ale nepřáli jsme si, aby tady byla politická krize či další volby, protože se politici neumějí dohodnout. To je, myslím, legitimní důvod. My nemůžeme za to, že se tady ostatní dohodli, že nebudou respektovat vítěze voleb. Že se to někomu zdá málo revoluční, to je možné. Na druhé straně nebylo jiné řešení. Měřítkem každé teorie je následná skutečnost. Zatím nás to alespoň podle průzkumů veřejného mínění nepoškodilo, preference nám rostou. Ublížit nám to může, pokud bychom svoji roli nezvládli.
Je to podle vás „hratelné“, i když nedostanete ty kontrolní funkce, o které jste tolik stál?
Kdybych si to nemyslel, tak to nedělám.
Není to spíš otázka osobních ambicí? Slyšel jsem, že jste na pietním aktu v Lidicích vykládal: Já na to čekám pětadvacet let.
To jsem neřekl. V Lidicích jsem měl jen jeden rozhovor mimo pietní akt, a to byl rozhovor s Miroslavem Pochem, který mě o to požádal. Nic takového jsem tam ale neřekl. Všude byly mikrofony, takže pochybuji, že by… To je spekulace.
Nicméně jedné osobní výsady jste se už dočkal. Namísto sociálního demokrata jste se v tichosti stal prvním místopředsedou Sněmovny. Okamžitě to vyvolalo pohoršení a spekulace, že to byla osobní „odměna“ pro vás. Bylo to tak?
Nastala situace, kdy jsou tam všichni místopředsedové Sněmovny noví. Zřejmě nikdo nezpochybňuje, že pokud jde o řízení schůze a ostatní provozní věci, nemusím se to učit. Ani nevím, kolik je za to peněz navíc, nikdy jsem to nezkoumal. Kdybych to dělal kvůli penězům, tak sedím ve své advokátní kanceláři. V roce 1996 jsem měl jako advokát větší příjem než jako místopředseda Sněmovny. To je argumentace těch, kteří místo věcné argumentace řeší problémy osobního charakteru. Je to trapné a je mi jich líto.
