Pět tisíc mužů včera sice nastoupilo k vojenským útvarům na roční základní či tříměsíční náhradní vojenskou službu, šedesátitisícová armáda však zároveň eviduje i jiné, vyšší číslo: devadesát tisíc udělených odkladů nástupu základní či náhradní služby.
Byť ne všichni dostali odklad kvůli hrozbě, že vojenská služba je totálně zruinuje, tisíce mladých mužů si ze stejného důvodu dělají naději, že jejich existenční problém vyřeší profesionalizace armády.
Mladí muži začínají kariéru či vstupují do života mnohem dříve než třeba před deseti lety. "Život je mnohem nákladnější než a z toho vyplývá a nesrovnatelně větší ekonomická zátěž na mladého chlapa," říká ředitel personální agentury Alea-psychologie Slavomil Hubálek.
Je čím dál více těch, jimž dvanáct měsíců v uniformě sebere výdělek, z něhož splácejí hypotéky, úvěry nebo živí rodinu. Jsou to podle podle Hubálka především lidé, kteří našli dobře placenou práci.
Příkladem takového muže, který je schopný, dobře vydělává, a nyní se před vojnou třese, je sedmadvacetiletý manažer Nikola Křístek. Právě aspiruje na místo slušně placeného ředitele mezinárodní korfbalové federace. Musel si vzít úvěr na pořízení vlastního bytu, protože z toho, kde bydlel s rodinou v nájmu, dostal výpověď.
"Pokud si na mne teď armáda vzpomene, způsobí to mé rodině těžko řešitelné problémy," říká Křístek. Jedno dítě už má a další je na cestě. "Manželka nevyžije z dvou a půl tisícovek mateřského příspěvku, zatímco já budu v kasárnách," dodává.
To je důvod, proč chce zažádat o odklad nástupu do armády. Pokud to nepůjde, bude trvat na tříměsíční náhradní vojenské službě.
Podle tři roky staré vyhlášky ministerstva obrany mohou muži v případě sociálních, majetkových či zdravotních obtížích příbuzných požádat územní vojenskou správu o odklad vojenské služby. A Křístek nehodlá váhat ani minutu.
Nikola Křístek patří k početné skupině mužské populace. Sociologové odhadují, že v situaci jako on jsou desetitisíce dalších. Personalisté generálního štábu armády evidují 90 tisíc žádostí o odklad nástupu na vojenskou základní službu.
Bohuslav Polák z personální sekce však připomíná, že toto číslo nezahrnuje jenom ty, jimž by vojna přinesla profesní i finanční krizi. Jsou v něm i studenti či dočasně zdravotně handicapovaní branci.
"Nerozumím chlapům, kteří ví, že musí podle zákona narukovat, a naberou si obrovské finanční závazky. Vojsko je pak neprávem obviňováno, že je povolávacím rozkazem ruinuje," míní Polák.
Nejde ale jen o peníze a úvěry. Stejný problém jako Nikola Křístek řeší totiž například absolvent ČVUT Jiří Stuchlík, čtyřiadvacetiletý správce internetových stránek. "Trvalo mi léta než jsem získal kontakty na lidi, pro něž pracuji a kteří mne teď slušně platí," říká. "Proti armádě nic nemám, spíš naopak. Ale měla by zohlednit sociální postavení lidí, které povolává."
Pak není divu, že v prosincovém průzkumu zjistila společnost STEM, že s profesionalizací vojska souhlasí 85 procent populace. Pokud bude armáda profesionalizovat své řady podle plánu, bude rok od roku povolávat méně branců.
Zatímco letos rukuje 20 000 mužů, v roce 2004 by to mělo jít o 9000, roce 2005 jen 4 500 a další rok už nebude rukovat nikdo. "Ale to jen v případě prosperující ekonomiky, kdy armádní rozpočet umožní profesionálům potřebný sociální komfort i podmínky k výcviku," upozorňuje Drahomíra Nová z centra pro reformu armády.
Pokud na tom naopak česká ekonomika nebude slavně, vojsko počítá ještě v roce 2004 s patnácti tisíci odvedenými a o dva roky později stále ještě se čtyřmi a půl tisíci.
Potíže mohou armádě i brancům nastat se vstupem země do Evropské unie. Mnoho Čechů si totiž může začít hledat práci v zahraničí, o práci v armádě nebudou mít například techničtí specialisté zájem. A bude je proto ještě nutno nahradit vojáky v základní služby.
Avšak třeba Nikola Křístek by mohl mít to štěstí, že jeho specializace se vojsko zřekne dříve. Horší postavení by naopak mohl mít dvaadvacetiletý student automobilové diagnostiky Jaroslav Veis. O jeho profesi totiž má, a podle všeho i v roce 2005 stále ještě bude mít, vojsko značný zájem. I proto by armáda Veise honorovala desetitisícovým platem vojáka z povolání.
Ovšem ani to není nic proti tomu, kolik si Veis jako spoluvlastník firmy může vydělat v civilu. "Pokud mi nedají odklad, požádám o civilní službu, při níž se budu moci věnovat i firmě," jistí se Veis. Když ale přece jen obdrží povolávací rozkaz, půjde. "Pak ale ztrácím obchodní kontakty a začínám s podnikáním od nuly," děsí se Veis.
Je tedy možné, že branci v takových případech udělají vše, aby se vojně vyhnuli a za úplate si koupili modrou knížku. Petr Majer z Otevřené linky armády tuto cestu nikomu nedoporučuje.
"Tento trestný čin už jen těžko někomu projde," varuje, ač je mnoho případů, kdy takové věci prošly. Na Pardubicku například policie už přes rok vyšetřuje případ, kdy lékařka odvodové komise a pracovnice vojenské správy za šedesátitisícové částky sedm let vydávaly modré knížky.
