„Za jedinou noc jsme přišli o deset procent našeho stáda,“ říká Claire Lapieová, dvaatřicetiletá chovatelka ovcí ze Séderonu na jihovýchodě Francie.
Vlci ve 30. letech minulého století z Francie vymizeli a zůstali jen v pohádkách pro děti. Canis lupus se však před 25 lety do Francie vrátil a množí se stejně jako v celé Evropě. A rozpoutává vášně.
Vlci letos ve Francii zahubili kolem 10 000 kusů dobytka, o deset procent více než před rokem. Stát z 80 procent financuje opatření na ochranu proti šelmě a chovatele odškodňuje, avšak jen částečně.
Claire Lapieová se svým druhem Yannem Rudantem chová v Séderonu ovce už tři roky. „Bylo nám jasné, že jednou vlci zaútočí. Kdyby zabili jednu nebo dvě ovce, bylo by to ještě dobré. Ale když najdeme 15 ovcí s prokousnutým hrdlem, sežrané nebo v agonii, je to hrůza,“ říká Claire.
Nic nepomáhá, ani elektrické zařízení, ani dva impozantní ovčáčtí psi. A mladý pár, který se na 12 let zadlužil, aby si mohl koupit 150 ovcí, žije od té doby ve strachu před novými jatkami.
„Počet útoků stále roste,“ zdůrazňuje chovatelka ovcí a starostka nedaleké obce Saint-Auban-sur-l’Ouvèze Véronique Chauvetová, který přišla v říjnu o osm ovcí. „Máme pocit, že jsme bezmocní,“ dodává znepokojena o osud pěti mladých chovatelů v obci.
Lepší je vlka lehce zranit než zastřelit
Volnou pastvu ovcí praktikují tisíce chovatelů ve Francii. Povzbuzuje je k tomu stát, jenž chce také tímto způsobem bojovat proti zarůstání ploch křovisky a omezit tak nebezpečí požáru v suchých oblastech. Je nyní takový způsob pastvy ohrožen? Ano, soudí Véronique Chauvetvá.
„Jestli to bude takhle pokračovat, do deseti let chov ovcí z našich regionů vymizí,“ tvrdí. Expert na predátory Farid Benhammou vysvětluje, že tam, kde vždy žili vlci, jako je Rumunsko nebo Polsko, si na ně lidé zvykli. Považují to za neštěstí, jako když ovce spadnou do rokle, onemocní nebo je zabije blesk. „Avšak v nových zónách, kde dnes žije, dochází k velkému napětí,“ zdůrazňuje.
Vlci zabíjejí na Českolipsku ovce. Chovatelé se bojí, že se šelmy rozmnoží |
Vlk je přísně chráněn Bernskou konvencí z roku 1979 a evropskou směrnicí z roku 1992. Rozšířil se tak na severu Alp, ale také ve středomořské oblasti a v Pyrenejích. Jeho šíření ve Francii bedlivě sleduje Národní úřad pro lov a volně žijící zvířata (ONCFS).
Inspektor tohoto úřadu Cédric Arnaud projíždí departementem Alpes-de-Haute-Provence a sbírá chlupy a exkrementy vlků, které umožní zjistit jejich DNA a spočítat je. Stejně jako jeho kolegové každý rok v srpnu na hřebenech vydává vlčí vytí, aby pak podle toho, kolik vlků mu odpoví, spočítal vlčata narozená na jaře. Všechny tyto údaje umožní odhadnout počet vlků, letos kolem 360, zatímco loni jich bylo 292.
Aby stát zabrzdil šíření predátora a uklidnil chovatele, od roku 2004 povoluje odstřel určitého počtu vlků (letos 40 kusů), ale za určitých podmínek. To považují chovatelé za nepostačující a ochránci vlků zase za neúčinné.
„Je třeba naučit vlka, aby stádo nenapadal. Ale mrtvý vlk je vlk, který se nic nenaučil,“ zdůrazňuje Farid Benhammou. „Účinnější je vlka odstrašit nebo lehce zranit,“ domnívá se.
