Antonín Huvar: Na vedoucích místech zůstali lidé s podprůměrným charakterem, minulé i přítomné zlo přestává vadit.

Antonín Huvar: Na vedoucích místech zůstali lidé s podprůměrným charakterem, minulé i přítomné zlo přestává vadit. | foto: Luděk Peřina, MAFRA

Vládnout nám musí osobnosti, nikoliv mravní trosky, míní kněz a politický vězeň Huvar

  • 54
Na vedoucích místech v národě musí stát osobnosti, nikoliv mravní trosky. Vraťme úctu k rodině, posilujme pevné svazky otec-matka-děti. Je-li rodina nepevná ve své struktuře, marně budeme hledat sebevědomí v jednotlivcích. To jsou podle katolického kněze a bývalého politického vězně Antonína Huvara hodnoty, na kterých by měla stát naše společnost.

Při rozboru přítomné úrovně v mnohých směrech, pokud pozorujeme dění v národě i ve státě, podléháme trestnímu kritickému hodnocení a tvrdíme, že je potřeba pozorovat kořeny, ze kterých naše skepse vychází.

V přední řadě je to povrchnost, která nás objala jako náplň hned na počátku samostatnějšího národního života. Do čela se postavili nikoliv svobodně zvolení představitelé a ti neměli odvahu pojmenovat pravým jménem přečiny a ničemnosti minulých desetiletí.

Bolševická morálka

Jak je možné, že stejní právníci, kteří posílali vlastence na mučidla, dovedli své dřívější výroky označit za omyl? Ovšem dobře placená místa neopouštějí.

Snad do těchto poměrů vidí důkladněji ta menšina, která strádala nebo umírala v kriminálech bolševického systému. Považujeme za křivdu prohlášení kontinuity práva, když se přitom nesmetli z cesty dřívější vykonavatelé tohoto ničemného zákona. Jak je možné, že stejní právníci, kteří posílali vlastence na mučidla, dovedli své dřívější výroky označit za omyl? Ovšem dobře placená místa neopouštějí.

Proto se ocitáme i dnes v myšlenkovém i faktickém zajetí bolševické morálky. Na vedoucích místech zůstali nebo se určili lidé s podprůměrným charakterem, minulé i přítomné zlo přestává vadit, proto osobní i veřejné projevy jsou plny mravních provinění. Jen ten má mít právo v národě jiným ukazovat směr, kdo má jistotu, že základní normou života je pravda; a ta nesnese v čele pidimužíky, kteří jsou obklopeni lidmi stejných pochybných kvalit.

Ne zákon, ale konzum

Podobně, kdy část národa strádala, zatímco jiní dokázali bruslit v mnoha ohledech, národ se vrhl do systému bohatého konzumu a do praktik, které jsou odevždy dějinně nejlepší cestou ke zničení dobrého jména ať jednotlivce, rodin nebo celého národa. Ne zákon, ale konzum, ne mravnost, ale bezuzdné využívání věcí bez kritiky, ať jsou mravné či nikoliv. Hlavní chyba je vždy v hlavě. Nedobré, když je podporována pochlebníky, mravními slabochy a lidmi bez sebevědomí. Proč jsme odložili sebevědomí a obrátili jsme se k prostřednosti? Tento způsob života je defektní. Nebylo vyrovnáno zlo minulých let, ani odčiněno vrácením do hodnotných rozměrů platných mezi čestnými lidmi. To však platí jen mezi živými.

Jistota, ne naděje

K osobnímu zamyšlení: Není minulá cesta k vlastní sebereflexi opomenuta, cena člověka spočívá v jeho podstatě, a ne v umístění. Osobní svoboda každého z nás je zajištěna jen člověkem se životem bez zlozvyků. Každá pravda se musí žít, nejen hlásat. Na vedoucích místech v národě musí stát osobnosti, nikoliv mravní trosky. Každá cesta je bezpečná jen tehdy, je-li vedena poctivostí k Desateru. Vraťme úctu k rodině, posilujme pevné svazky otec-matka-děti. Jen ve vzájemné věrnosti všech v rodině může růst hodnota národa. Je-li rodina nepevná ve své struktuře, marně budeme hledat sebevědomí v jednotlivcích.

Na žádném vedoucím místě ve státě nesmí být nikdo, kdo neguje základní principy morálky. Veřejné zlehčování mravních norem vede nutně k rychlému rozpadu národního vědomí. Ani v osobním životě nesmí být minulost zatížena nevyrovnaným mravním skluzem. Žádná politická struktura nemá právo k výsměchu jakékoliv pravdy. Kde jednotlivci nedokážou žít podle pravdy a brodí se ve lži, nemají co předávat další generaci. Nic není tak důležité pro rodinu i národ jako důvěra v autoritu. Její odmítání vrhá všechny do trvalého smutku. Národ přežívá v jistotách, nikoli jen v bláhové naději.


ČESKÁ VIZE

89 významných českých osobností pomáhá formulovat Českou vizi. Jde o desítku nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti.

Od pondělí 3. srpna do pátku 13. listopadu 2009 bude každý den kromě soboty vycházet jeden esej v Kavárně on-line. Soubor se pak stane podkladem pro setkání Václava Havla, Madeleine Albrightové a Jacquesa Rupnika v Kabinetu Havel 19. listopadu.

Pořádají Masarykova univerzita v Brně, Divadlo Husa na provázku a DIALOG centrum, o. s., pod patronací Václava Havla a záštitou rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy.
Více informací na www.usvitvcechach.cz.


Video