Je více než sedmdesát dnů po volbách a Česko nemá premiéra. Znamená to, že prezident jeho jmenování zbytečně zdržuje?
Je to na hraně a jmenování premiéra tu už mělo být. Nevím o ničem, co by mu dále mohlo bránit. V momentě, kdy je podepsána koaliční smlouva, by premiér měl být jmenován, aby mohl velmi rychle dát návrh na ministry. Protože bychom se měli pohybovat v určitém řádu, což by naší zemi velmi prospělo.
Samotný počet dnů nevidím zase tak tragický, nenazývala bych to obstrukcemi, mám ale dojem, že je tu snaha prodloužit co nejdéle fungování Rusnokovy vlády, kterou pan prezident jmenoval bez větší koordinace s parlamentem. A v situaci, kdy tady máme nelegitimní vládu, protože nedostala důvěru, by mělo být v zájmu hlavy státu, aby se odstranil stav, který není dobrý. Tedy by tu měla být snaha, aby tady byla možnost předložit návrh o vyslovení důvěry nové vládě.
Pokud by se vše protahovalo, jaký praktický dopad to může mít?
Různé spekulace typu "budu jmenovat, musím jmenovat a nemusím jmenovat" jsou podle mě něco, co velmi silně poškozuje ekonomiku ČR. Protože když vezmeme otázky zahraničních investic, tak investoři, kteří o ČR uvažují na delší dobu a chtějí výrazněji investovat, tak si vždy analyzují politickou situaci země. A problémem ani tak není, že padne vláda a jsou předčasné volby, ale to, když se neustále spekuluje a neví se, co a jakým způsobem se má řešit. Pokud nevíme, proč zatím nebyl jmenován premiér, tak to je pro investory velmi zvláštní věc a takové postupy je odrazují, protože oni potřebují prostředí, které je stabilní. Pokud není, půjdou jinam. Investoři, kteří ale chtějí rychle pravidla obejít, získat peníze a jít jinam, tak těm to samozřejmě nevadí a naopak jim takové prostředí vyhovuje.
Předseda Sněmovny Jan Hamáček informoval, že poslance nejspíš 21. ledna čeká mimořádná schůze i kvůli služebnímu zákonu, jehož přijetím si Zeman podmiňoval jmenování Andreje Babiše ministrem. Je dobré takto předsouvat legislativní činnost?
Tomu já právě příliš nerozumím a tuto souvislosti nechápu. Už několik let říkám, že klíčem pro tuto zemi je zákon o státní službě, ale byla bych hrozně nerada, abychom se dostali pod tlak, že se velmi rychle přijme, aniž bychom z něj vychytali některé věci, které mohou být problematické. Toto je zákon, který by měla veřejnosti a odborníci na státní správu velmi hlídat, aby nebyl přijat špatný zákon. Toho jsme byli svědkem například u zákona o svobodném přístupu k informacím, ze kterého se stal nakonec "náhubkový" zákon.
Znamená to podle vás, že do 21. ledna nebudeme mít premiéra?
Pokud bychom vycházeli z toho, že jsme země předvídatelná, ve které se dodržují pravidla, tak by premiér měl být jmenován v řádu několika dnů. Poté v řádu dalších několika dnů by měla být jmenována vláda. Pokud je zde cokoliv, co tomu brání, tak by mělo být jasně řečeno, co je tam za problém, aby se mohl řešit. Ale spekulace o tom, zda prezident udělá, nebo neudělá, to je přesně to, co lidi zvenčí znervózňuje. Veřejnost by měla vědět, zda je nějaký vážný důvod, který se musí vyřešit, nebo by měl prezident konat.
Bude mít prezident oporu v tom, aby nejmenoval třeba Lubomíra Zaorálka, Martina Stropnického nebo Jiřího Dienstbiera?
Myslím, že ne. Pokud by to udělal, nejmenoval je a nebyl by tam nějaký zákonný důvod nebo střet zájmů, tak pokud by došlo na kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, asi by ji prezident nevyhrál. Jmenovat je musí, protože za vládu nese odpovědnost premiér a vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně. Pokud jsou v ní lidé, kteří jsou neschopní, koalice za to nese odpovědnost před svojí stranou, Sněmovnou a před voliči. Prezident za jednání ministrů odpovědnost nenese.
Takže by neměl mít výhrady třeba ani u Richarda Brabce, Svatopluka Němečka nebo Petra Krčála?
Prezident může mít výhrady, nikdo mu nebrání, aby se k věcem vyjadřoval, ale nemůže bránit lidem, kteří mají odpovědnost za vládu, aby si ji sestavili podle vlastních představ. Pokud někdo za něco nenese odpovědnost, nemůže o tom rozhodovat.
Očekáváte, že Miloš Zeman nepodepíše Bohuslavu Sobotkovi některá jména?
Myslím, že nakonec je podepíše všechna. Budou tam nějaké výhrady, ale bude na koalici, zda návrh změní. Pokud na nich budou trvat, myslím, že to prezident podepíše a jmenuje je. Některé možná později, což podle mě bude hodně problematické, ale je možnost, že by byla vláda jmenovaná a pár resortů by držel po určitou dobu premiér.
Může mezi prezidentem a budoucí vládou fungovat nějaká synergie, třeba na poli zahraniční politiky, když už jsou tu na začátku podmínky a protahování věcí včetně výhrad na adresu budoucího ministra zahraničí Zaorálka?
Mělo by to fungovat. Systém parlamentní demokracie není nastaven tak, že se všichni milují a souhlasí spolu. Ale je nastaven tak, že dochází k vyvažování mocí, je tam tlačeno na kompromis a politici ve stabilních demokraciích jsou většinou hodnoceni podle toho, zda jsou schopni najít konsenzus. To je vnímáno jako pozitivní, nikoliv to, že si politici dělají naschvály.
Může prezident na své otálení doplatit třeba oživením záměru zkrátit jeho pravomoci nebo kompetenční žalobou u Ústavního soudu?
Politici by měli být schopni některé věci překousnout. Žaloba by mohla přijít v situaci, kdy by byla situace vážnější, protože takový typ žaloby se nepodává kvůli čtrnácti dnům. Je možné, že se parlament dohodne a připraví změnu ústavy. Koneckonců to už tady v minulosti bylo. Takový návrh byl připravován v době opoziční smlouvy, kdy byl prezidentem Václav Havel. A o změnách kompetencí hovořili ústavní právníci i v souvislosti s přímou volbou prezidenta. Na rizika přímé volby politickou elitu upozorňovali a nikdo na to tehdy nereagoval a titíž lidé nyní bojují proti Miloši Zemanovi.
Jak poznamenává tato situace samotnou politiku?
Vytváří to jakési precedenty jakéhosi řešení a vytváří to prostor pro jednání, které je na hraně ústavnosti, někdy tu hranu asi i překračuje. A to není dobře. Je potřeba, aby se tady posunulo právní vědomí a začalo se fungovat podle pravidel. Zatím to vypadá, že se tu jen neustále rozmělňuje a rozmělňuje určitou zkušeností. V tomto hrají roli média, která musí být schopna dávat zasvěcenější pohled. Dále se neposuneme ani tehdy, pokud tu nebude profesionální státní aparát. Chtělo by to ústavní změnu a upřesnění některých pravomocí ve vyjednávání. A nejde o to zašlápnout prezidenta k nicotnosti, ale přesně vymezit, v jakých podobách je notářem a kdy tvůrcem určitého diskurzu. Právě to, že se stávající pravidla nedodržují a pořád se dohadujeme, má obrovsky negativní dopad na obraz ČR v zahraničí, na kterém by nám mohlo záležet.
