Letos na podzim prohlásil, že navzdory častým dohadům nehodlá měnit ústavu a za dva a čtvrt roku bojovat potřetí o post hlavy Kremlu. "V roce 2008 se chystám opustit Kreml, ale nemám v plánu opustit Rusko," řekl. "Je to v zájmu stability," dodal.
Stabilita je v souvislosti s ním bezmála magické slovo. Zeptejte se obyčejných Rusů, evropského politika a amerického politologa, co pro ně Putin především znamená. Nejspíš řeknou: stabilitu.
Není pochyb, že Putin po nesmírně chaotických letech vlády Borise Jelcina začal budovat nové Rusko a zprávy z této části světa přestaly vypadat jako nekonečný katastrofický seriál. Rusko stále více začalo připomínat "normální zemi", s níž je možné a nutné počítat i domluvit se.
Pokud opravdu v roce 2008 odejde z politiky, co bude dělat? Nikdy o svých plánech neřekl ani slovo, v Moskvě se nicméně odpradávna spekuluje, že by se mohl stát šéfem Gazpromu, mamutího koncernu spravujícího čtvrtinu světových zásob plynu.
Vládce s plynem za zády
Je možné, že vše nakonec bude jinak, neboť odhadovat budoucnost postsovětského prostoru vždy znamenalo hledět do věštecké křišťálové koule. Přesto dohady o "plynařské budoucnosti" přiživilo nedávné rozhodnutí Putinova "kamaráda Gerharda".
Exkancléř Gerhard Schröder před několika týdny zaskočil Německo svým rozhodnutím přijmout jeden z klíčových postů ve firmě budující na dně Baltského moře plynovod, který spojí Rusko s Německem a případně i s dalšími zeměmi Evropy.
Právě gigant Gazprom má v projektu za miliardy dolarů většinový podíl a Putin má zase nesporně podíl na tom, že tuto pozici Schröder získal. I jindy diplomatická Angela Merkelová svému předchůdci před několika dny vzkázala, že se jí to celé nějak nezdá.
Že by se "Gerhard a Vladimir" za několik let sešli jako dva muži ovládající toky klíčové strategické suroviny do Evropy? Zcela vyloučit se to nedá.
Putin se nadále těší značné podpoře Rusů – a na otázku "proč" dostanete dnes stejnou odpověď jako před šesti lety: dokázal zemi vrátit naději a nasměrovat ji do budoucnosti.
Zároveň se však po celou dobu jeho éry ozývá varování ochránců lidských práv, že cena za jeho vládu je příliš vysoká, neboť ve svých rukách shromáždil obrovskou moc, opozice v podstatě neexistuje a nemálo klíčových lidí pochází z tajných služeb.
Příběh osvícené monarchie
Před měsícem například skupina bývalých sovětských disidentů varovala, že v Rusku dochází k "potlačování demokratických institucí", a varovala před rizikem, že v zemi může vzniknout "diktátorský režim nebezpečný Rusku a celému světu". Autorem textu byl Václav Havel. - více zde
Nesporné je, že Putin a jeho okolí dokázali ve svých rukách shromáždit téměř neomezený vliv, a západní politologové prezidenta v podstatě považují za "osvíceného monarchu", který zemi vládne tvrdou rukou, avšak své postavení víceméně nezneužívá.
Zároveň je zřejmé, osvícené monarchie bývají postaveny na hliněných nohách, snadno zhroutí a jsou ohroženy tím, že dobrotivého panovníka může snadno vystřídat uzurpátor.
Zkrátka: západní politici dobře vědí, že Putinovo království se ještě doslova přes noc může změnit a že stále ještě brzy škrtnout Rusko ze seznamu zemí, jež se znovu mohou stát chaotickou a nestabilní zónou. I proto je zatím obtížné předpovídat, jaké místo v historii nakonec bude Putinovi patřit.
Jeho cíl je tomto ohledu jasný: chce se stát reformátorem, který vrátil Rusku sílu a postavení na mezinárodní scéně. Před časem prohlásil, že rozpad SSSR byl největší geopolitickou tragédií 20. století, a pro znalce poměrů v bývalém SSSR je nesmírně napínavé sledovat, jak se Moskva znovu snaží získávat vliv v postsovětských zemích a i často nekompromisní snahu
Západu, především USA, zabránit mu v tom – například "prozápadními převraty" v Gruzii či na Ukrajině.
ČTĚTE TAKÉ:
Putin se chystá do Prahy, Rusko naléhá kvůli zbraním
