Teď se vláda rozhodla, že dá 15 milionů, a dalších až 200 milionů korun chce poslat na obnovu a rekonstrukci.
Stát chce „přihodit“ do dobročinné kasičky i to, co vybral na dani z dárcovských esemesek. Ať už občané vládu inspirovali, nebo na to přišla sama, je to dobře.
Každá pomoc bude sice vzhledem k rozsahu tragédie malá, ale lidé v Česku se přihlásili k tomu dobrému, co v sobě naše civilizace má. Řečeno méně vznešeně, pro druhé sáhli do vlastní kapsy.
Jistě jim pomohl hit dne, dárcovské SMS, spojující to moderní (mobil) s tím prastarým (peníze).
Je to dobrá kombinace. Mobily už nejen obtěžují v restauracích, ale i zachraňují. A peníze jsou geniální tím, že se mohou proměnit v cokoli. Dolar je víc než balík šatstva.
Radost z rychlé pomoci byla málem zkalena zjištěním, že občan odesláním částky na humanitární účely kvůli dani nechtěně přispívá i do státní pokladny. Že z jedné dárcovské SMS dostane něco operátor, je v pořádku. Poskytuje službu. Ale stát? „Elektronická“ dobročinnost je tak úspěšná i proto, že je cílená.
Občan sám rozhodne, kolik a komu peníze svěří. Pro stát je jistě každá koruna dobrá, ale zde by lid nebyl příliš nadšen, kdyby viděl, jak se část jeho peněz rozpouští v tavicím kotlíku státního rozpočtu. Tu haléřek na stíhačku, tu na sociálně potřebné.
Návrh Cyrila Svobody v podstatě říkal to, co normálního člověka napadlo už dávno. Rozhodnutí vlády přidat na humanitární pomoc nejen další peníze, ale i ty konkrétní miliony z esemeskové daně je nutno přivítat. Je to jednání v souladu s rozumem i citem.
