Americkou kosmickou agenturu NASA si většina lidí spojuje pouze se zkoumáním vesmíru. Odehrává se v ní však také výzkum ryze pozemských problémů. Její vědci udělali pořádný kus práce i při hledání obnovitelných zdrojů energie.
Výzkumníky z NASA pochopitelně nejvíc zajímají sluneční články, které zásobují kosmické lodě elektrickou energií. Nyní se však zabývají také testováním nového typu větrného generátoru ve svém aerodynamickém tunelu výzkumného střediska Ames. Tamní větrný tunel je největší svého druhu na světě. Používá se především pro proměřování charakteristik letounů a helikoptér při středních a nízkých rychlostech proudění větru. Dá se však využít i pro větrné elektrárny. "Pokud lépe porozumíme aerodynamice rotujícího listu větrné turbíny, můžeme lépe předvídat její chování ve skutečných podmínkách, a můžeme tedy stavět lepší zařízení," říká vedoucí projektu Dave Simms z Laboratoře obnovitelných zdrojů Ministerstva energetiky USA (NREL). A jeden z výzkumníků, Bob Kufeld, doplňuje: "Některé problémy aerodynamiky větrných turbín jsou velmi podobné těm, které jsou zkoumány u vrtulníků." Laboratoř NREL zatím testovala větrné turbíny pouze v přírodních podmínkách na otevřeném prostranství, kde však turbulence a různé další nepravidelnosti v proudění výsledky měření do určité míry znehodnocovaly. Dave Simms proto doufá, že v kontrolovaném prostředí aerodynamického tunelu NASA budou tyto rušivé faktory vyloučeny. Testovaný rotor má průměr deset metrů a je zkonstruován převážně z oceli a z uhlíkových vláken. Zařízení tohoto typu budou instalována na větrné elektrárně v oblasti Altamont Pass východně od San Franciska.
Výzkumníky z NASA pochopitelně nejvíc zajímají sluneční články, které zásobují kosmické lodě elektrickou energií. Nyní se však zabývají také testováním nového typu větrného generátoru ve svém aerodynamickém tunelu výzkumného střediska Ames. Tamní větrný tunel je největší svého druhu na světě. Používá se především pro proměřování charakteristik letounů a helikoptér při středních a nízkých rychlostech proudění větru. Dá se však využít i pro větrné elektrárny. "Pokud lépe porozumíme aerodynamice rotujícího listu větrné turbíny, můžeme lépe předvídat její chování ve skutečných podmínkách, a můžeme tedy stavět lepší zařízení," říká vedoucí projektu Dave Simms z Laboratoře obnovitelných zdrojů Ministerstva energetiky USA (NREL). A jeden z výzkumníků, Bob Kufeld, doplňuje: "Některé problémy aerodynamiky větrných turbín jsou velmi podobné těm, které jsou zkoumány u vrtulníků." Laboratoř NREL zatím testovala větrné turbíny pouze v přírodních podmínkách na otevřeném prostranství, kde však turbulence a různé další nepravidelnosti v proudění výsledky měření do určité míry znehodnocovaly. Dave Simms proto doufá, že v kontrolovaném prostředí aerodynamického tunelu NASA budou tyto rušivé faktory vyloučeny. Testovaný rotor má průměr deset metrů a je zkonstruován převážně z oceli a z uhlíkových vláken. Zařízení tohoto typu budou instalována na větrné elektrárně v oblasti Altamont Pass východně od San Franciska.
