Tunely se nacházejí asi sedmdesát kilometrů severozápadně od bývalé metropole jižního Vietnamu Saigonu (Ho Či Minovo Město). Síť, která se postupně rozrostla do délky 250 kilometrů, začali Vietnamci stavět již ve čtyřicátých letech 20. století, během války za nezávislost.
V šedesátých letech byly ještě vylepšeny a prodlouženy, takže jednotkám komunistického severu umožňovaly uskutečňovat překvapivé výpady v těsné blízkosti Saigonu. Odtud byla připravována ofenziva Tet, která se stala jedním ze zlomových momentů vietnamské války.
Tunel návštěvníka nemilosrdně sevře jako ocelová obruč. Na výšku má osmdesát centimetrů, a když se do té podzemní sopky soukáte, kolena vám narážejí do brady. Průvodce je na tom lépe, je o hlavu menší.
Rozsah podzemní sítě zůstával Američanům dlouho utajený, a tak jeden z jejich táborů vyrostl přímo nad tunely, komunistický Vietkong mohl v noci střílet do amerických stanů. Když začali být obyvatelé jižního Vietnamu soustřeďováni do strategických vesnic, aby nemohli podporovat nepřítele, dokázal se Vietkong prokopat přímo do jedné z vesnic a řídit její chod.
Jihovietnamské podzemí se stalo jevištěm temného dramatu, kde Američané pozbývali své převahy. Do bojů zde byly nasazovány zvláštní jednotky přezdívané krysy z tunelů, ke kterým byli zařazováni vojáci menšího vzrůstu. Psi určení k vyhledávaní komunistických partyzánů se zaplétali do podzemních pastí a jejich psovodi je odmítali nasazovat do akce.
"Aby zmátli psy, začal Vietkong používat americká mýdla," vysvětluje průvodce a pak se jako duch rozplyne v temnotách. Občas si dobrácky zažertuje, baterkou ukáže na špatnou stranu a cizince pošle do slepé uličky.
Tunely jsou postaveny ve třech úrovních - šest, devět a dvanáct metrů pod zemí. Před návštěvníkem se otevírá černá díra, jejíhož konce není možné dohlédnout. Jako na sáňkách se dá sjet přímo do podzemní nemocnice. Alespoň tam je trochu prostoru.
V tunelech se nedá nabrat dech, prach postupuje všemi póry. Neurazili jsme víc než dvě stě metrů, ale i tak zní nabídka k výstupu na denní světlo jako vysvobození. Po opakovaných neúspěšných snahách o získání kontroly nad podzemními tunely sáhli Američané k metodě kobercového bombardování.
Nálet proměnil okolí tunelů v nejbombardovanější území v dějinách válek, podzemní skrýše byly sice poničeny, na výsledku vietnamské války to však již nic změnit nemohlo.
