Vítejte v blázinci, hraje Mládek

S m í c h o v - V úterý se na koncerty obvykle moc nechodí, ale tento týden se před pokladnou klubu Futurum tlačila fronta. Většina vstupenek na večerní představení se prodala předem a těch několik zbylých mizí v pěti minutách. Každá za dvě stě padesát korun. Přitom na Smíchov nepřijela žádná zahraniční hvězda, dnes se chystá "totální bendžová smršť nevídaného rozsahu" neboli premiérový dvojkoncert Banjo Bandu Ivana Mládka a skupiny Děda Mládek Illegal Band. Ta sice hraje tytéž skladby, ale ve vlastních, šílených úpravách. Také jste se do sálu nacpali? Nuže - vítejte v blázinci!

Illegal Band je naše reklama,
tvrdí zpěvák

Neuvěřitelný aplaus donutil Ivana Mládka a jeho Band ke třem návratům na pódium klubu Futurum. Teprve po posledním přídavku si našel devětapadesátiletý kapelník čas na krátký rozhovor.

Jak vnímáte nezvyklou oblibu, kterou mladí lidé poslední dobou zahrnuli váš Banjo Band?
Je pravda, že v posledních šesti letech zažíváme na pódiích rockových festivalů a klubů podobnou atmosféru jako v druhé polovině sedmdesátých let, když jsme byli novinka. V té době byli ti, kteří nás zaregistrovali, rozděleni do dvou táborů. Poměrně velké množství fandů vyvažovala armáda těch, kteří pro naši trochu provokující recesi neměli pochopení a nenáviděli nás. Tahle parta si už ale nejspíš zvykla, a možná se dokonce trochu zmenšila. Takže se dá říct, že se dneska cítíme lépe než v době naší první konjunktury. Také nám už nic nehrozí, nemusím si na pódiích dávat pozor na hubu, nebojíme se zákazu činnosti a rekvalifikačních zkoušek. A soustavně nás neokrádá socialistická mzdová soustava.

Přesto, nepřipadáte si někdy jako zombie, kterému se posluchači spíše smějí? Dnes se masově chodí i na produkce Michala Davida...
Profesionálové, pro které je hlavní angažmá, návštěvnost a honorář, si nelámou hlavu tím, jestli se jim posluchači smějí jako starým dědkům nebo je jejich muzika opravdu baví. Tím si lámou hlavu hudební kritici a redaktoři. Nějak si potřebují vysvětlit, když některá kapela uspěje na pódiu, kam víceméně nepatří, a oni přesto chtějí uhájit různé škatulky - třeba "rock", "pop", "folk" nebo "swing" -, které si sami vytvořili. Mládež ale na tyto škatulky většinou kašle. Chodí do klubu tancovat, popíjet, dělat bugr, prostě se bavit. Jen malé procento mladých je žánrově natolik vyhraněných, že odmítá chlastat a honit holky při rocku, když tam měl být původně hard rock.

Co soudíte o souborech, které vystupují s novými verzemi vašich šlágrů?
Máme už celkem tři revivaly, a samozřejmě nám to lichotí - co kapel by za ně dalo. Děda Mládek Illegal Band, se kterým jsme dnes měli krásné vystoupení, je sice určitou konkurencí, ale zároveň nám dělá reklamu. Ti kluci hrají rychleji a hlasitěji než my a kapelník krásně odvazově scatuje. Jejich hudba se spíš podobá banjo bandu, se kterým jsem hrál v letech 1967-68 ve vysokoškolském klubu Vltava.

Oheň, pot a rapovaný Jožin
Před devátou hodinou se na pódiu rozhořely dva ohnivé sloupce a Futurem zavoněla síra. V zákulisí se zpěvák Mersí naposledy omlouvá svému Illegal Bandu: "Sorry, chlapi, ale dneska to budu tahat až z paty, mám horečku osmatřicet." Potom už osm muzikantů usměvavě vybíhá před natlačené fandy a spouští první hitovku. "Když je v Praze abnormální hic," přidává se okamžitě chór fanoušků. Jsou tu základní školou povinné děti, vedle nich se vyzývavě vlní elegantní slečna s hlubokým výstřihem, která jako by si odskočila z house party, opodál je jakýsi postarší zahrádkář v zablácených holinách a flanelové košili. "Ježiši, to je cvokárna," huláká jeden člen ochranky do ucha svému kolegovi, "a nejhorší je, že jsou všichni střízliví!" Kamarád navlečený do trika s Mládkovou tváří ho nevnímá. Právě začala druhá pecka, a tak si brouká o rychlíku, který fičí mezi Opavou a hlavním městem.

Děda Mládek si melodie Banjo Bandu dvojnásobně zrychlil, zesílil a občas do nich domyslel originální vsuvku. O akční atmosféru se stará hlavně šéf souboru Mersí, který je buď rozený šoumen, nebo jeho teplota ještě o pár dílků stoupla: v Jožinovi z bažin rapuje, mlátí plešatou lebkou o pódium a zároveň div neroztluče svůj hudební nástroj - činel. Jde tu sice hlavně o legraci, ale všichni muzikanti mají zkušenosti z plzeňských skupin Alice a Burma Jones. "Někdy před dvěma lety jsme si koupili Mládkův zpěvník a řekli jsme si, že ty hitovky našeho dětství zkusíme zahrát v hospodě," vzpomíná Mersí, "ale nikdy nás nenapadlo, že jednou budeme hrát před plným Futurem. A teď už vystupujeme dvacetkrát měsíčně, takže nás kapela živí."

U levé bedny škrábe na valchu Bohouš Josef, zpěvák známý z Burmy Jones i muzikálu Hamlet. "Takhle se odreagovávám - u valchy nemusím přemýšlet, jenom jedu svůj rytmus," libuje si. Jeho mistrovský kus přichází až po několika minutách, když překládá skladbu Zobali vrabci zobali do dokonalé maďarštiny. Když začíná ilegální divadlo nudit, povzbuzují členové Illegal Bandu v publiku nadšení: "Najde se nějaký odvážlivec, který si s náma zazpívá?" provokuje Mersí a po chvíli se k němu skutečně vyhoupne mladý muž. "Jmenuju se Kubeš a zahrajte mi Zkratky," oznamuje hudebníkům a Mersí se rozplývá: "To je ten nejdokonalejší text, jedem!" Kubeš musí být ortodoxní mládkovec, protože neklopýtne ani na verších "z PLR do MLR jel jsem přes ČSSR, SNB mé DKW si stoplo na TK, mé DKW SPZ ABT 25-50 musí teďka na GO do ČSAO."

Dámy a pánové, přichází Mistr!
Po dvou přídavcích se Illegal Bandu podařilo zmizet v zákulisí a Mersí září. Dnes prožila jeho kapela jeden z vrcholů kariéry. "Obvykle děláme víc vtípků, ale dnes to přenecháme odborníkovi," říká a otírá si zpocené čelo. Ivana Mládka ctí: "Přemýšleli jsme i o tom, že bychom udělali vlastní písničky v Mládkově duchu. Ale ty texty... Ty jsou tak geniální, že si zatím netroufáme."

Přerušuje ho rachot, který signalizuje Mistrův příchod před roztoužené fandy. "Kdybychom vám hráli jako naše předskupina, tak nás všechny trefí šlak, a tak to předvedeme postaru, dědkovsky," zdraví je i za své čtyři spo luhráče. Všichni jsou v oblecích a členům Illegal Bandu by mohli dělat prarodiče - Banjo Band v nejsilnější sestavě, tedy i s trumpetistou Gejzou Gerendášem a klarinetistou Ivem Pešákem. Okamžitě spouštějí nejznámější fláky. Posluchači si skandováním vynucují píseň Lulu z Honolulu a Mládek jim vyhovuje.

V sále je husto, ale při stěnách se k sobě přeci jen několik roztočených párů tiskne. Jiní to řeší jako na bigbeatu - děvčata šplhají za krk svým partnerům a v extázi sledují tlupu stařešinů, kteří mají hudbu i humor stejnou jako před čtvrt stoletím. Do tohoto ústavu zapadá i zavalitý skinhead z první řady, který řičí nadšením, když mladá zpěvačka s tlustými brýlemi a tupým výrazem předvádí vlečkou sraže ného křečka. Před přídavky si Mládek ještě jednou vzpomene na svůj revival: "My jsme rádi, že Děda Mládek existuje, ačkoliv," dochází mu dech, "není to vlastně urážka?" Polovina sálu se třese smíchy a druhá halasně spouští heslo Ivan, Ivan. Jako by se už blížily prezidentské volby.

Ivan Mládek roztleskal návštěvníky trutnovského festivalu.

Ivana Mládka přijali návštěvníci Open Air Music Festivalu Trutnov 2000 s nadšením.