Proč to neříci - vykračujeme z postkomunistického stínu a stáváme se snad normální zemí řešící běžné problémy lidí. Daně, ono výsostné volební téma, zabraly konečně i u nás. ODS nabízí bombu - rovnou daň, Koalice změnu berní vhodnou pro rodiny, sociáldemokraté zase velkorysejší stát.
Ani další zboží na tržišti není banální: kratší vojna, profesionální armáda, přímá volba prezidenta. Na stánku s důchodovou reformou si lze vybrat mezi střihem tu liberálnějším, onde socialističtějším. Podnikatelé zavětří, uslyší-li Koalici, jak zjednoduší jejich účetnictví a byrokracii pro ně směstná do jednoho úřadu.
Tržiště je velmi přehledné. Socialisté lákají: Sem pojďte vy, kdo chcete jistotu a více sociálního dobrodiní! Pravice volá: U nás je víc svobody a míň státu v soukromých životech i kapsách! Ani letos samozřejmě nebudeme ušetřeni rozličných lotynek, podpásových ran, kašpárkovských divadýlek. Už teď se borci pentlí a chystají tábory lidu.
Klaus s lyžemi na horách, Špidla coby praotec na Řípu, možná i Švanda dudák zadudá... Taková show se dá snést. Neuráží, nedělá z voličů idioty, pokud je jen doprovodem k seriózním programům.
Snad si strany nezničí volební vykročení vypuštěním národoveckých běsů těžšího kalibru. Už teď jich tu víří dost. Benešovy dekrety a Evropská unie jsou lákavou příležitostí ukázat malověrným, že naši chrabří politici dokážou i "kopí potěžkat".
Národovecká mobilizace by byla zvlášť paradoxní v době, kdy volební nabídka dokazuje, že politici nemusí vařit náhražkovou kaši za věcné myšlenky. Splní-li z nich alespoň kus, můžeme být za čtyři roky chytřejší. Můžeme srovnat konkrétní sliby s konkrétním plněním. Počet pobitých protičeských běsů spočítat nelze. Na rozdíl od reálných problémů lidí neexistují.
