Proč vlastně potřebujeme nová pásová obrněná vozidla?
Stávající bojová vozidla pěchoty BVP-2 v české armádě jsou už beznadějně zastaralá, blíží se konci životnosti a jsou nespolehlivá, což se potvrdilo i na cvičeních NATO. Existují programy modernizace, některé z nich velmi zajímavé, bylo by však třeba to vozidlo přepracovat tak, že by zůstal takřka jen spodek korby a pásy. Proto je i z finančního hlediska výhodnější pořídit si nové obrněnce.
Armáda testuje pásové obrněnce. Za 50 miliard jich koupí 210 |
Ve staré Bílé knize o obraně se zvažovala možnost, že by se armáda pásových pěchotních obrněnců úplně vzdala a používala jen osmikolové Pandury, což bylo ale naprosto scestné. Moderní armáda potřebuje obě kategorie a nelze je zaměňovat.
Kolová vozidla bývají na silnici rychlejší, mají delší dosah a jsou lehčí, takže se snadněji přepravují vzduchem, jenže nemohou být tak dobře chráněná. Pásová vozidla jsou těžší a pomalejší, avšak umějí si daleko lépe poradit v těžkém terénu a bývají podstatně odolnější. Všeobecně platí, že lehčí útvary pro expediční mise mají mít kolová vozidla, jako je právě náš Pandur, kdežto těžší síly teritoriální obrany potřebují tanky a střední pásové obrněnce.
Fotografie    |
Kritici tvrdí, že 50 miliard za 210 bojových vozidel je ohromná suma. V ceně ale přece není jen to vozidlo, není to, jako když kupujeme auto...
Přesně tak. Nemůžeme prostě jen mechanicky podělit částku počtem vozidel a myslet si, že to je nákupní cena jednoho vozidla. Hlavně tam jde o sedm různých verzí, vedle toho základního vozidla pro dopravu a podporu pěchoty jsou tam také obrněnce průzkumné, velitelské, ženijní, vyprošťovací, sanitní a minometné. Tyto verze jsou zákonitě dražší kvůli elektronice a dalším systémům. Navíc ten kontrakt pokrývá celý životní cyklus, tedy nejen nákup, ale také údržbu, opravy, dodávky náhradních dílů či různých podpůrných zařízení, školení personálu atd. Jinak řečeno, nekupujeme si „jen“ těch 210 vozidel, kupujeme si vozidla a k nim i prakticky vše pro jejich provoz na celou dobu, co je bude armáda používat.
ASCOD
|
Jaká je tedy reálná cena takového moderního pásového obrněnce, tedy jen „skořápky“ bez servisu, dílů, výzbroje a vybavení?
Pokud si nyní odmyslíme ty speciálně vybavené účelové varianty, u kterých může elektronika cenu dramaticky zvýšit, a když nepočítáme ty dlouhodobé náklady na provoz, tak jsme zhruba na řádu jednotek milionů dolarů za kus. Extrém je německá Puma, ta vychází na asi sedm milionů dolarů (cca 160 milionů Kč). Je to suverénně nejdražší bojové vozidlo pěchoty na světě, avšak zejména proto, že jde o technicky opravdu „luxusní“ typ.
Původně rakousko-španělský ASCOD, který dnes prodává americká firma General Dynamics, má cenu nižší než tři miliony dolarů (asi 69 milionů Kč) za kus, avšak to platí pro starší verze, ty současné budou zřejmě dražší. Pro švédsko-britský CV90 se uvádějí podle varianty sumy mezi třemi a pěti miliony dolarů za kus (69 až 115 milionů Kč). Pokud bychom si tudíž vzali jako průměr cca čtyři miliony dolarů neboli 92 milionů korun a znásobili to 210, vychází nám přibližně 20 miliard korun. Základní konstrukce vozidel bez speciální výbavy tedy představuje méně než polovinu celé sumy, kterou ministerstvo obrany na kontrakt vyčlenilo.
Jaké nároky by měla nová bojová vozidla pěchoty pro českou armádu splňovat?
U soudobých obrněnců je požadavkem číslo jedna ochrana osádky a převážených pěšáků, jichž se do vozidla má vejít šest, nouzově i osm. Osádka čítá tři muže (velitel, střelec, řidič), takže těchto celkem devět až jedenáct mužů je třeba maximálně ochránit. Takové vozidlo musí mít kvalitní vrstvený pancíř, bloky přídavného pancíře, dynamickou (explozivní) ochranu a ještě komplety aktivní ochrany, které odklánějí nebo sestřelují přilétající rakety.
CV90
|
Také je samozřejmě potřeba perfektní součinnost s ostatní technikou, což znamená hlavně moderní komunikační vybavení pro efektivní spojení a velení za všech podmínek. S tím souvisí i fakt, že se vozidlo musí umět pohybovat v těžkém terénu, aby mohlo držet krok s tanky, protože ta nová pěchotní vozidla se mají začlenit především do 7. mechanizované brigády, tedy naší nejtěžší a nejsilnější pozemní jednotky. Moderní armády jsou integrované a úzce provázané entity a ani nejlepší zbraně toho moc nezmůžou bez dobré spolupráce s další technikou.
A vzhledem k dnešním trendům bude jistě stejně důležitá i výzbroj.
Ano, to nepochybně. Armáda požaduje kanon ráže minimálně 30 mm, nikoliv přímo výslovně 30 mm, což je velice potěšující, protože to naznačuje ochotu vyzbrojit vozidla i lépe. Dosud je sice 30 mm nejobvyklejší ráže rychlopalných kanonů a takové zbraně mají i naše Pandury, ale současný trend jednoznačně směřuje výš. Těch 30 mm je z hlediska účinnosti absolutní minimum a třeba řada uživatelů CV90 už na nich má kanony kalibru 35 nebo 40 mm, americká společnost Bushmaster nabízí kanon ráže 50 mm a Rusové budou na svá nová pěchotní vozidla montovat dokonce 57mm kanony.
Větší ráže znamená větší průraznost pancíře, když se střílí průbojnou municí, a také větší střepinový účinek, pokud se pálí tříštivo-trhavými náboji proti „měkkým“ cílům. A to nejsou jen pěšáci nebo auta, to jsou dnes třeba i drony. Z toho důvodu bych hodně uvítal, kdyby kanon nového obrněnce mohl střílet i programovatelnou municí, která exploduje v zadaném čase a může střepinami „pokropit“ živou sílu či „spláchnout“ dron. Kromě kanonu by mělo vozidlo nést i protitankové řízené rakety. Tady je volba jasná, určitě izraelský systém Spike-LR, ten patří na absolutní špičku a mají ho i Pandury.
Lynx KF31
|
Nová pásová vozidla by se měla umět brodit, ale nikoli plavat. U kolových obrněnců Pandur ale existoval požadavek, aby plavat uměly. Proč?
Obojživelnost Pandurů je pořád kontroverzní téma. Osobně se řadím spíš k těm, kdo říkají, že pro nás to nebylo tolik potřeba a české Pandury to značně prodražilo. Chápu, že obojživelnost je nutná např. pro Rosomaky v Polsku, ovšem česká armáda je v naprosto jiné situaci. Češi se sice v Chorvatsku leckdy chovají jako doma, ale pořád ještě to vlastní moře nemáme. Pandury jsme nasadili v Afghánistánu, ale ani tam moc moří, řek či rybníků není.
A pokud by se s nimi mělo přece jen operovat ve střední Evropě, česká armáda se může spoléhat na svoje vynikající ženijní síly, které se o překonání vodních toků a ploch postarají. U nových pásových obrněnců se plavání naštěstí nežádá, ostatně naprostá většina skutečně moderních vozidel to neumí a ani umět nemůže. Jsou zkrátka moc těžká, často váží přes 30 tun a udělat takové vozidlo plovoucí je skoro vyloučené. A nemá cenu je dělat lehčí, protože tím by se ztratila jejich hlavní výhoda, to znamená vyšší odolnost díky těžšímu pancíři.
Ostatně i Pandury, když se na ně namontuje přídavný pancíř, svou schopnost plavby ztrácejí. Kdybyste se zeptali vojáků, jestli by chtěli raději sedět ve vozidle schopném plavby, nebo ve vozidle s nějakými deseti tunami pancíře navíc, tak nemám žádné pochybnosti o jednoznačném výsledku takové ankety.
Puma
|
A myslíte, že ty typy vozidel, které armáda v těchto týdnech testuje, jsou odpovídající?
Ano, máme tu takřka souhrn dnešní špičkové nabídky. Mezi technologicky nejvyspělejší patří Puma, jenže ta bude pro nás asi cenově nedostupná. Druhé německé vozidlo Lynx KF31 už je levnější a asi i poměrně kvalitní, zatím však není zavedeno ve službě a armáda by chtěla něco se zkušenostmi z reálného provozu. Ta samá výtka platí pro německý FFG PMMC G5, což je navíc spíše low-cost řešení pro třetí svět.
Favority jsou tedy CV90 a ASCOD, ty patrně nabízí nejlepší poměr výkon/cena, oba mají i rozsáhlé zkušenosti ze služby v evropských armádách a oba výrobci už si zajistili i dobré zázemí v českém zbrojním průmyslu, což bude pochopitelně rovněž velice důležité, a proto si myslím, že vítěz vzejde z této dvojice. Účast dvou tureckých vozidel FNSS Kaplan a Otokar Tulpar je spíše kuriozita, ani jedno z nich se nezúčastnilo testů a nedokážu si příliš představit, že v současné atmosféře vztahů mezi Západem a islamistickým Tureckem by tady někdo zaváděl tureckou techniku.
Dlouho se hovoří o „českém“ obrněnci Wolfdog z dílen dceřiné firmy jinak tradičního výrobce traktorů Zetor.
Projekt Wolfdog od společnosti Zetor Engineering vypadá nepochybně zajímavě, jenže zatím jsme mohli vidět jen průřezovou maketu korby 1:1, hezké malé modely a počítačovou grafiku. Prototyp by mohl být hotov snad za rok, to by však pro toto výběrové řízení bylo samozřejmě pozdě, protože ministerstvo obrany chce na konci příštího roku podepsat smlouvu, takže do té doby musí proběhnout všechny ty náročné srovnávací zkoušky.
Ale přece jenom bych projekt Wolfdog úplně nezatracoval, protože má potenciál třeba na Balkáně nebo ve třetím světě, kde má značka Zetor stále dobrý zvuk. Sice nemá zkušenosti s vojenskými obrněnými vozidly, ale ne každý ví, že vyrábí i pásové traktory. Wolfdog je výsledkem spolupráce s jistou zahraniční firmou, která už pěchotní obrněnec má, a proto lze usoudit, že Wolfdog je vlastně jeho derivát na novém zetoráckém podvozku. S pomocí prestiže Zetoru tak chce ona zbrojovka prorazit na další trhy, což by se mohlo podařit. Kolových transportérů je na trhu obrovské množství typů, ostatně i Zetor jeden chystá, ale pásových pěchotních vozidel tolik není, takže pokud Wolfdog nabídne dobrý poměr výkon/cena, mohl by někde uspět.
