Podle 93letého Jima Martina, který se ve čtvrtek znovu snesl na pláž Utah, byl seskok báječný. "Nikdo na mě nestřílel. Bylo to mnohem lepší," porovnal připomínkovou akci se skutečným dramatem před sedmdesáti lety, kdy sloužil u 101. výsadkové divize Spojených států.
Svolení k seskoku mu dal armádní generál, podle nějž je Martin fyzicky i psychicky v pořádku. "Můžete se zeptat mých přátel, jestli tomu věří," vtipkuje Martin. "Někteří z nich si myslí, že jsem blázen."
Strach neměl. "Chtějí, abych seskočil v tandemu," řekl Martin dva dny před seskokem agentuře Reuters. "Bojí se, že bych se zranil. Řekl jsem jim: 'Nebojte se. Když se zraním, nebo zabiju, co to změní? Žil jsem 93 let. Byl to dobrý život."
Skok si zopakoval i Jock Hutton, kterému bylo v roce 1944 devatenáct let. Ani on žádné obavy neměl. "Když jsem vystrčil hlavu ze dveří a ucítil jsem náraz do zad, byl jsem pryč," popsal seskok 89letý Skot, kterého na zemi vítal i britský princ Charles.
Hrdinové jsme nebyli
V roce 1944 lidem hořely domy, přesto americké vojáky vítali, vzpomíná Martin. I dnes se veteránům dostává vřelého přijetí. "Lidé za vámi přijdou, pláčou a říkají: 'Byla jsem tehdy malá holčička a pamatuju si, co se tehdy stalo, dali jste nám svobodu'," vypráví někdejší výsadkář.
Vlastní zásluhy však neidealizuje. "Chci zdůraznit, že jsme nebyli hrdinové. Hrdina je někdo, u koho se nečeká, že něco udělá. Když se přihlásíte do armády, vycvičí vás a platí vás, můžete být stateční, jak chcete, ale hrdina nejste."
