V kanceláři Miroslava Zábranského, který je vedoucím odboru analytiky krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, právě takové portréty vznikají. Nejčastěji na židli u počítače sedávají oběti.
Ale výjimečným hostem tu nejsou ani dopadení zločinci s náležitou policejní ostrahou, když se policisté snaží dopídit třeba k objednavatelům vraždy, které odhalený vykonavatel nezná jménem, jen se s nimi někde potkal.
"Sedněte si, tady na židli, chcete vodu nebo kafe? Takhle se ptáme pokaždé, než začneme sestavovat portrét. Běžně to trvá hodinu, někdy i více," vysvětluje Zábranský.
"Ne, tyhle oči ne, zkuste další"
Kolegyně novinářka Mirka na základě vzorů, které jsou v počítači, policejnímu expertovi říká, jaký tvar obličeje má vybrat jako základ z nabídky v počítači. Pak do obličeje zasazuje nos, ústa, vlasy, uši.
"Ne, tyhle oči ne. Zkuste další, jeho pohled není tak zamračený, tak zlý. Obočí hustější, čelo je výraznější, vlasy kratší. Ne, takové ne, můžeme se vrátit ještě k nosu? Ten by měl být užší," koriguje kolegyně obličej, který se vynořuje podle jejích upřesnění z obrazovky počítače. "Vy rozhodujete, já jen dělám, co říkáte," usmívá se Zábranský.
Chvílemi rozostřuje přechody mezi jednotlivými detaily, které do obličeje vkládá, aby laicky řečeno zapadly do svého okolí. Zhruba po hodině z počítače tiskne první obličej. "Podívejte se na něj, budeme ještě něco upravovat?" ptá se policista novinářky. "Budeme muset ještě změnit pár věcí," říká fiktivní oběť trestného činu.
Po dalších deseti minutách Zábranský tiskne další upravený portrét. "Tak ze sedmdesáti procent to odpovídá realitě," říká novinářka Mirka. "Jak je to nad 40 procent, je to dobré," usmívá se Zábranský.
Když na portrét brýlatého muže s bradkou koukám, nějak se mi k němu nevybavuje konkrétní jméno. Prý ho podle kolegyně všichni známe. Až pak prozradí, že jde o dalšího novináře, kterého znám téměř dvacet let. "Od nosu nahoru to je on, ústa má jiná," glosuje výtvor fotograf, když má vytištěný identikit v ruce a zná jméno člověka.
Když počítačový program na sestavování portrétů lidí začali policisté v Plzni používat, sestavovali pouze obličeje mužů. Nyní už dokáží vytvořit na počítači obličej ženy, zvládli i Asiaty nebo černochy, jejichž rysy jsou od evropských hodně specifické.
Ručně se nemaluje už od roku 2002
"Posledním ručně malovaným portrétem byl obličej pachatele, který v roce 2002 zastřelil v obchodě na Americké třídě v Plzni prodavačku a pak ještě muže na chodníku. Vzpomínám si ještě na jeden případ z počátku 90. let, kdy jsem sestavovali identikit pachatele a byl tak přesný, že kriminalista, který u toho byl, poznal konkrétního člověka," vybavil si téměř neuvěřitelnou věc Zábranský.
Zatím posledním portrétem, který sestavoval, byla podobizna násilníka, který před měsícem unesl do vojenských lesů v Brdech na Rokycansku jedenáctiletou školačku.
Někdy se ale podle něj stává, že oběť trestného činu není schopná obličej pachatele vytvořit. A někteří si při sestavování portrétů vymýšlejí. Například žena, která zavraždila a pak rozřezala tělo svého druha, při sestavování identikitu údajného násilníka, který ji k činu podle jejích slov donutil, vytvořila portrét jednoho z kriminalistů, kteří ji předtím vyslýchali.
Podle Miroslava Zábranského si lidé musí uvědomit, že obličej, který na počítači vznikne, není skutečnou fotografií pachatele. Nakolik odpovídá realitě, závisí na pozorovacích schopnostech i paměti každého člověka.
