"Ale myslím si, že informace o unii nebyly úplné. Nemluvilo se moc o tom, co by se vlastně stalo, kdybychom se do unie nedostali. Možná to někdo někde řekl, ale já přístup k internetu nemám, a tak je možné, že se ke mně všechny informace nedostaly," dodal Lancouch.
To, že by odsouzení o svém přístupu k referendu na celách mluvili, Lancouch popřel. "Nebavili jsme se o tom, proč? Ať se každý rozhodne, jak chce. Je to každého věc. Já nebudu nikoho ovlivňovat."
Sedmačtyřicetiletý Jan Novotný stál opodál. Do vězení se dostal za těžké ublížení na zdraví. Původně desetiletý trest mu nakonec zkrátili na šest a půl roku. I Novotný krátce po třetí hodině odpolední čekal na chodbě, až na něj přijde řada.
"Já jsem pro," řekl bezprostředně před vstupem do volební místnosti Novotný.
"Dříve jsem jezdil hodně po Evropě. Hodně zemí znám. Já nepotřebuji peníze. Chci svobodu. Nemyslím tím jenom to, že chci být venku z vězení. I pak chci svobodu. Potřebuji ji k životu. Proto chci, abychom vstoupili do unie," podotkl vězeň.
Odsouzení hlasovali rychle. Hlasovací lístek upravili nikoli za provizorní zástěnou, ale za shrnovacími koženkovými dveřmi. Pak ho vhodili do urny.
"K referendu sice potřebují doklady, ale v ruce je nemají," poznamenala zapisovatelka komise Radka Šilhánová. "Jsou ve spisech, takže podobu můžeme dobře porovnat."
Hlasování se tu odehrálo bez jakýchkoli zádrhelů.
